Kdy se Evropa probudí?

V EU probíhá diskuse o tom, jaké zdroje elektrické energie budeme do budoucna podporovat a jaké ne. Zcela jasná je „červená karta“ u energie uhelné. Doly, transporty, spalování, „noxy, soxy“, uhlíková stopa, respirační choroby, prokazatelné oběti exhalací, to vše mluví zcela jasně proti uhlí.

Do budoucna bude bezpochyby kladná podpora u zdrojů obnovitelných, ale velká diskuse je kolem energetiky jaderné. Je u ní třeba doložit „ekonomickou udržitelnost“. A to je pole velmi široké, protože (dle mého názoru) výsledek dostanete takový, jaký si zadáte, aby byl.

V tuto chvíli to vypadá v EU tak, že jsou minimální šance, aby byl jaderný zdroj – jediný velký nízkouhlíkový zdroj, co máme k dispozici – uznán jako životaschopný.

Potěšitelná zpráva o jádru přichází alespoň z USA:

https://oenergetice.cz/jaderne-elektrarny/jaderna-energetika-soucasti-dekarbonizacniho-planu-usa

Jaderné elektrárny jsou zařazeny po bok elektráren fotovoltaických, větrných a vodních.

Na rozdíl od EU je totiž vidět ve „Výboru pro řešení klimatických změn Sněmovny reprezentantů USA“ použití selského rozumu. Protože když se na problém nízkouhlíkové energetiky podíváme s použitím té kulaté věci, co máme na krku, nemůžeme jadernou energetiku dát do „autu“.

Je pryč doba nebezpečných reaktorů z šedesátých let. Už se dnes nemůže stát, že bychom chladili reaktor přímým průtokem vody z řeky, jako se dělo při jednom experimentu v Rusku. Není dnes možné, aby byl grafitový reaktor chlazen ventilátory a teplý vzduch byl vypouštěn z komína přímo do okolí, jako tomu bylo ve Windscale.

Pravda, v provozu je ještě několik reaktorů RBKM, tedy reaktorů černobylského typu, ale operátoři už vědí, jak s nimi „jezdit“. A nehrozí to, co se stalo v roce 1986.

Ostatně od toho památného roku, který by si měli operátoři všech jaderných elektráren světa povinně každého 26. dubna připomínat, se datuje vznik různých protijaderných hnutí. Není se co divit. Vzbuzený strach je věcí emocionální a potom můžete poslouchat jaké chcete racionální argumenty a nepomůže to.

Když jsme zakládali Jihočeské taťky, bylo to 13 let po Černobylu. Šli jsme na to racionálně, využívali jsme všechny možné odborníky, aby nám dávali podklady, abychom mohli následně veřejnosti vysvětlovat, proč není Temelín Černobylem. Stejně to ale mnohokrát nepomohlo.

Proti sobě jsme měli především Jihočeské matky, které svými argumenty útočily na „základnu“ Maslowovy pyramidy. Vzbuzovaly v lidech strach, který se těžko dostával pryč.

Pamatuji i na jeden argument (dnes již k smíchu), když v pořadu Sněží paní Kuchtová (tehdejší předsedkyně Jihočeských matek) řekla, že se bojí, že kvůli Temelínu přijdou o práci horníci v uhelných dolech.  Prostě každý protitemelínský argument byl tehdy dobrý…

Mimochodem, o pár let později ty samé občanské iniciativy bojovaly proti rozšiřování dolů a proti další těžbě uhlí.  A bojovaly tedy za propouštění horníků…

Také si pamatuji na to, jak předseda Spolku přátel koz pan Penc prohlásil, že když bouchne Temelín, nezůstane v Evropě nikdo na živu.

Zanedlouho po vyřčení tohoto nesmyslu jsem s ním mluvil a on mi řekl, že samozřejmě ví, že je to hloupost. Jenže bylo před volbami a Strana zelených chtěl uspět. A strach přináší hlasy…

Co tím chci sdělit? Totiž že argumenty proti jádru jsou různé a často mají vyvolat emoce. Ne každý – a dokonce jsem přesvědčen, že málokdo – si sedne k počítači a najde si skutečné informace a jak říká Immanuel Kant „poslouží si vlastním rozumem“.

Ale najdou se tací!

Mluví o tom druhý článek:

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/nejzelenejsi-matka-v-britanii-zmenila-nazor-ted-lobbuje-za-jadro-40328833#utm_content=freshnews&utm_term=nejzelen%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD

Zion Lightsová, o které se v článku píše, byla též leta pod tlakem strašení. I na ní byla uplatněna teorie Maslowovy pyramidy. Jenže ona se nedala a začala se vzdělávat.

Lightsová říká: „Fakta se vlastně nezměnila, já jsem ale změnila názor, když jsem jim porozuměla“.

A poté, co si nastudovala věci ohledně jaderné energetiky se rozhodla k podpoře tohoto zdroje.

Je to jedna z „vlaštovek“ a našli bychom i další. Bude to ale stačit k probuzení Evropy?

Zion je příkladem, že by to mohlo jít. Za kanálem La Manche má přezdívku „nejzelenější matka Británie“.

A dnes fandí jádru.