Nové jaderné bloky budou

Chtěl jsem napsal za titulkem vykřičník, ale potom jsem se zarazil. Taky by tam mohl být otazník.

Včera, tedy 17. července 2024 vláda České republiky jednomyslně schválila, že v naší zemi postavíme dva nové velké jaderné bloky a že je postaví korejská firma KHNP.

Ještě není důvod k velkým oslavám, protože teď se teprve bude „ladit“ smlouva a pokud nedojde k dohodě, může stále vstoupit do hry francouzská EDF.

Proto ten možný otazník…

Já ale věřím, že se s Korejci dohodneme a nové bloky postaví oni.

Schválení tohoto obrovského tendru proběhlo na Vládě tři dny potom, co náš spolek Jihočeští taťkové oslavil 25 let existence.

Máme krásný dárek k našemu kulatému výročí!

Záměrně jsem se ve svých článcích v posledních letech vyhýbal veřejné podpoře některého kandidáta.

Jak říkal Jára Cimrman – my nesmíme ani naznačovat.

Teď už ale mohu říci, že vyhrál můj favorit. Zabývám se energetikou už dlouho a z těch všech uchazečů mi přišla spolupráce s KHNP jako nejlepší a jsem rád, že to tak dopadlo.

Sledoval jsem, jak si Korejci vedli v Arabských Emirátech na elektrárně Barakah a jak se říká “klobouk dolu“.

A když jsme u kandidátů z užšího výběru, byl jsem osobně v roce 2010 na elektrárně Flamanville, kde nám říkali, že budou nový blok spouštět do dvou let.

Kdo je již dříve narozený a měl už něco s Temelínem do činění, pamatuje si na známou temelínskou konstantu. Čas spuštění = aktuální datum + 2 roky.

Francouzi dnes říkají, že blok ve Flamanville spustí na přelomu roku 2024 a 2025. Takže až nedávno opustili tu „temelínskou“ konstantu.

Termíny stavby a rozpočet je hlavním důvodem, proč jsem podporoval a podporuji „korejskou“ cestu.

Věřím, že se podaří podepsat smlouvu a že se práce rozběhnou na plné obrátky.

A také věřím, že se následně začne jednat o výstavbě dalších dvou bloků na Temelíně.

Kvůli blokům o výkonu 1050 MW, které nám KHNP nabízí, budou Korejci vyrábět spoustu zařízení a nástrojů, které musí zahrnout do ceny.

A pokud budou v ceně prvních dvou bloků, budou další bloky levnější.

Čtyři stejné bloky jsou samozřejmě i lepší z hlediska údržby, náhradních dílů, výcviku personálu atd.

Ostatně když se podíváte do státní energetické koncepce, tak se bez ETE3,4 nejsme schopni vypořádat s uhlíkem.

Takže abych to shrnul, myslím si, že jsme na dobré cestě a já jako skoro senior mám šanci, že uvidím nové bloky v provozu na vlastní oči. Dožiju se toho.

Do dnešního článku musím vložit ještě jednu důležitou věc.

A to jsou reakce zásadních protiatomových sdružení v ČR.

Jaké jsou? Žádné!

Dnes ráno jsem se díval na stránky hnutí Duha, Calla, Jihočeských matek, Greenpeace. A nic!

Ani z Horního Rakouska žádná reakce.

Asi ještě něco přijde, ale do tohoto okamžiku nic.

Kdo z nás se účastnil demonstrací při spouštění prvního bloku Temelína, vzpomene si, kolik odporu tu bylo. Kolik nesmyslných argumentů.

Nedávno jsem se začetl z nostalgie do záznamu jednoho dílu pořadu Sněží z roku 2000, kde jsem byl ve studiu spolu s paní Kuchtovou z Jihočeských matek a dalšími lidmi.

Hlavní Jihočeská matka tam vyjádřila obavu, aby se kvůli Temelínu nemuseli propouštět horníci v uhelných dolech.

V té době jsme ještě netušili, co s námi začnou dělat klimatické změny, ale věděli jsme, kolik lidí ročně umírá kvůli těžbě a pálení uhlí.

Každý argument proti Temelínu byl ale tehdy dobrý.

K těm hlavním argumentům patřilo, že to bouchne, že nad elektrárnou nebude vůbec svítit slunce, že nevíme, co s použitým palivem, že to bude drahé atd.

Je to 25 let od doby, kdy jsme šli z práce a překračovali skupinky aktivistů, přivázaných na silnici před elektrárnou…

A dneska tu máme spolu s Dukovany šest jaderných bloků, které vyrábějí bezpečnou, spolehlivou a nízko emisní elektrickou energii.

Jsem hrdý na to, že náš spolek nevěnoval tisíce hodin času našich členů jen tak pro nic za nic pro podporu nesmyslné jaderné cesty.

Naopak!

A když se dnes, den po vyhlášení vítěze tendru století podíváte do médií, je tam podpora.

Nebo „ticho po pěšině“. Což z hlediska protijaderných aktivistů beru též jako podporu.

V neděli odjíždějí Jihočeští taťkové se svými dětmi na „Taťkovský“ tábor.

Budeme si tam hrát s dětmi, vzpomínat a ohlížet se za dobře odvedenou prací od roku 1999.

Máme být na co hrdí.

A děkuji všem, kteří jako „Taťkové“ celých těch 25 let přikládali ruku k dílu.

Dnes již podruhé: „klobouk dolů“.