Německé paradoxy, rakouské probouzení, české jednoduché řešení

Začněme v Německu. Před pár týdny se objevila v tisku informace, že Němci budou demontovat osm větrných elektráren (8 krát 1 MW) kvůli rozšíření hnědouhelného dolu.

https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/vetrna-turbina-dul-uhli-ekologie-nemecko-aktivista.A221027_143209_eko-zahranicni_lisv

Válka na Ukrajině a s tím spojené vysoké ceny plynu a nedostatečné zásoby plynu mění radikálně německou energetickou politiku. Dočasně. A tím dočasně nemyslím český vtip, kdy jednotkou „dočasnosti“ pobytu ruských vojsk na našem území byl „jeden furt“.

Němci se jistě vrátí ke svému odsouhlasenému směru energetiky, jen nevíme přesně kdy.

Pokud jde o zmíněné větrné elektrárny, je otázkou, jak dlouho by byly ještě v provozu, protože mají „natočeno“ 21 let a blíží se k hranici své životnosti.

Nevím také, jaké je jejich roční využití. Zda se je povedlo postavit do vhodné lokality, nebo byla jejich stavba na hnědouhelném dole spíše symbolem náhrady staré energetiky za novou.

Předpokládejme ale, že měly rozumné roční využití a tím pádem by se spíš na jejich místech brzy stavěly turbíny nové, mnohem výkonnější. Teď je ale situace jiná a bude se těžit uhlí.

Jak známe z jedné české pohádky: „přestáváme lít písmenka a začínáme lít kulky“.

Když jsme u demontáže větrných turbín, je zajímavá otázka ekologické likvidace lopatek. Ukládají se v jednom kusu tak, že buldozer vyhrábne díru na poli, lopatky se tam uloží a díra se zasype. Podobný proces čeká v příštích letech jen v Německu minimálně stovky lopatek.

V tisku se objevují informace, že letos u našeho západního souseda moc nefoukalo a výroba z větru tak bude slabší. Někteří komentátoři proto očekávají, že množství emisí CO2 se v Německu oproti roku 2021 zvýší.

A protože jsou predikce větru a slunce na jaro 2023 nepříznivé a k tomu je zde nejistota ohledně plynu, tak se Německo rozhodlo uzákonit, že zbylé tři jaderné bloky nebudou odpojeny od sítě na Silvestra 2022, ale až k 15. 4. 2023.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-nemci-poslechli-gretu-jaderne-elektrarny-odstavi-az-po-zime-219003

Pro mě jako „jaderníka“ je to zajímavá zpráva z technického hlediska.

Palivo se totiž objednává s ohledem na délku kampaně, která se počítá v tzv. „efektivních dnech“. Efektivní den je den provozu bloku na nominálním výkonu, takže například 10 dní na výkonu 50 % znamená, že palivo „vyhořelo“ o pět efektivních dní.

Když je na jaderném bloku během kampaně dosaženo plánované poruchovosti (drobné výpadky), tak se palivo spotřebuje dle plánu. Když je poruchovost větší, nějaká energie v palivových článcích ještě zůstane a palivo takzvaně „nedohoří“.

A naopak, když jede blok celý rok bez poruch, je energie v článcích méně, než se plánovalo a blok „dojíždí“ do odstávky na výměnu paliva s postupně se snižujícím výkonem. Jede tak zvaně na „teplotní efekt“.

Popisuji to takto podrobně proto, protože nechat v provozu bloky o víc jak tři měsíce déle znamená, že nejely na sto procent. Spíš to vypadá, že levná jaderná energie vykrývala požadavky na výkon v době, kdy nesvítilo sluníčko a nefoukal vítr a využití těchto bloků bylo nižší, než mohlo být.

A opět si neodpustím poznámku, že pouze vítr, voda a jádro mají velmi nízké emise CO2. Pokud místo jádra vyrábí slunce, znamená to vyšší uhlíkovou stopu, než by jinak musela být.

A bude ještě hůř. Po 15. 4. 2023 německé jaderné elektrárny nahradí na několik let uhlí, a to opravdu nelze zdůvodnit jinak, než že někdo udělal fatální chybu.

Pojďme se nyní z Německa přesunout do Rakouska.

Z hlediska energetiky bude mít i tato země do budoucna problémy. Planeta Země se otepluje, což má mimo jiné za následek tání ledovců a snižování průtoků v řekách. Zvláště nízké stavy vody v řekách přes léto znamenají snižování výkonu na vodních elektrárnách.

Rakušani jsou na elektřině z vody závislí cca ze sedmdesáti procent. A mimochodem jsou již celé roky čistým dovozcem elektrické energie.

V jedné věci mají ale Rakušani jasno, a to pokud jde o jadernou energetiku. Zvláště tu českou.

Prostě se jim nelíbí.

My starší si dobře pamatujeme, jak to vypadalo na hranicích v době blokád kvůli spouštění Temelína.

Po zprovoznění temelínské dvojky byl léta relativní klid a až nyní se začínají rakouské protiatomové spolky opět aktivizovat. Důvodem bylo prohlášení českých autorit o přípravě stavby malého modulárního reaktoru hned vedle JE Temelín.

Viz například článek v deníku Der Standard:

https://www.derstandard.at/story/2000141023313/ausbauplaene-fuer-akwtemelin-stoerfaktor-am-reaktor

Z článku je vidět mimo jiné i to, že běžní občané Rakouska mají jiné problémy, než jsou české jaderné elektrárny.

Když přináší aktivistka propagační materiály ke stolu místních štamgastů, vyslechne si zcela nekompromisní názor: „Prosím dejte ty sračky pryč“.

Ono totiž nejlepším lékem na strach z Temelína je sám Temelín a jeho bezporuchový provoz. Po porodních bolestech to v posledních letech šlape jako hodinky a Rakušani nemají co napadat, a to i přesto, že jsou informováni stejně, jako za dob premiéra Miloše Zemana.

A co nového v Čechách?

K poznámce mě inspiroval rozhovor na ČT24 za účasti Saši Vondry a Martina Bursíka.

https://ct24.ceskatelevize.cz/3545367-martin-bursik-a-alexandr-vondra-diskutuji-o-dopadech-klimaticke-konference-osn-na-cesko

Oba se zúčastnili klimatické konference v Egyptě.

Saša Vondra tam byl podle svého vyjádření jako pozorovatel a byl se mimo jiné podívat, jak vypadá místo, kde se sejdou „tisíce Grét“.

Názor na průběh konference vyjádřený Martinem Bursíkem byl rozdílný, ale oba jmenovaní do sebe moc „nebušili“.

Mě osobně je bližší názor Saši Vondry. Je realističtější.

I když Martin Bursík mě také zaujal.

Prohlásil totiž, že to, co nás v energetice zachrání je „levná fotovoltaika, levný vítr a levné baterie“. To by mělo dělat 55 % spotřeby státu a když k tomu přidáme 30 % jaderné energie, budeme mít vystaráno.

Co k tomu dodat?

Že bychom zkusili ještě tu o Karkulce?

Budoucnost je jistě v obnovitelných zdrojích. O tom není sporu.

Jen prosím s rozmyslem, abychom nemuseli za pár let bourat fotovoltaické parky, protože máme pod nimi uhlí.

A teď se ještě jednou musím vrátit do Německa. Minulý čtvrtek jsem tam měl možnost mluvit v hospodě s jedním technikem. Seděli jsme u výborného bavorského pšeničného piva a ten technik mi se smutkem v očích říkal: „Jak je možné, že si my Němci odstavíme jaderné elektrárny, které bez problémů fungují?“.

Co jsem mu měl na to říct? Takhle to prostě dopadá, když místo reálných argumentů vítězí ideologie.