Zprávy z energetiky

V dnešním německém tisku (3. 5. 2017)se objevilo několik zajímavých zpráv.

Passauer Neue Presse například píše o demolici jaderné elektrárny Isar 1, která již začala.

 (http://www.pnp.de/nachrichten/bayern/2495506_Fuer-1-Milliarde-Euro-So-laeuft-der-Rueckbau-des-Kernkraftwerks-Isar-1.html).

Demolice by měla stát cca 1 mld Eur a měla by trvat přibližně 15 let. Pamatuji si, že tak dvacet let zpátky se mluvilo o tom, že demolice jednoho jaderného bloku by měla stát přibližně jednu desetinu investičních nákladů. Předpokládaná cena uvedení prvního bloku Isaru do stavu tzv. „zelené louky“ bude tedy dražší. Možná je to dané tím, že Isar 1 je reaktor varný a tudíž jsou kontaminovány nejen potrubí kolem reaktoru, ale i značná část sekundárního okruhu.

Zpráva o demolici bloku Isar 1 se týká v podstatě jen majitele elektrárny a obyvatel v okolí. Majitel musí prokázat, že měl dost našetřeno na svém „jaderném účtu“. A obyvatele v okolí se budou snažit mít práce pod kontrolou, aby si byli jisti, že nedojde k ovlivnění jejich životního prostoru.

Další zpráva z Německa se však již týká všech jeho obyvatel. Jak píše opět Passauer Neue Presse, musí Německo na příští zimu posílit záložní kapacity. Letošních 9000 MW bylo málo, dojde k navýšení na 10400 MW.

 (http://www.pnp.de/nachrichten/wirtschaft/wirtschaft/2494444_Stromnetz-braucht-viel-mehr-Reserven-gegen-Winter-Blackout.html)

Souvisí to úzce s datem 24. ledna 2017. To byl totiž den, kdy nesvítilo slunce, a nefoukal vítr…

Můžete mí desetkrát, stokrát víc vrtulí a FVE panelů, než máte. Mohou Vám za celý rok vyrobit více, než spotřebujete. Ale jeden, nebo několik dní v roce Vám nejsou nanic, protože nevyrábí. A právě toho 24. 1. 2017 bylo Německo na pokraji blackoutu. V dlouhodobém horizontu tento problém vyřeší skladování elektrické energie. Ať už to budou velkokapacitní akumulátory, nebo třeba výroba metanu z CO2 v době, kdy je nadbytek elektrické energie a naopak pálení metanu ve chvíli, kdy „máte málo“.

Vše se dá výhledově řešit. Zatím to ale vypadá tak, že s novými zálohovými zdroji přijde větší produkce CO2. Věčná škoda těch odstavených německých jaderných bloků.

Poslední zpráva, která stojí za komentář je z deníku Die Welt.

(https://www.welt.de/regionales/niedersachsen/article164177542/Niedersachsen-nimmt-Abschied-von-Ex-Umweltminister-Sander.html)

Je vzpomínkou na nedávné úmrtí někdejšího ministra životního prostředí spolkové země Dolní Sasko Hanse-Heinricha Sandera. Noviny píší, že byl kontroverzní postavou mimo jiné proto, že schvaloval jadernou energetiku.

No proti gustu žádný deputát, říkával můj táta. Já bych ale řekl, jak osvícený muž to byl! Zvláště v době, kdy jeden z největších strašáků dneška je globální oteplování a tání ledovců.

Cožpak nemáme spoustu závažnějších problémů k řešení, než jadernou energetiku?

Nedávno jsem měl debatu s jedním kolegou energetikem ohledně spalování biomasy. Bavili jsme se mimo jiné i o jedné britské uhelné elektrárně, která se v posledních letech postupně předělává na spalování biomasy. Celkem 4000 MW instalovaného výkonu. Tolik dřeva na spálení nemá celá Británie! Vozí se tedy z Jižní Ameriky. Tam ale zase bojují proti kácení amazonských pralesů. Evropa si tedy řeší své klimatické problémy za cenu zmenšování „plic planety“.

Další věcí je, jak dopravit biomasu do Evropy. Samozřejmě lodí. Podle jedné studie jedna obří nákladní loď zatíží životní prostředí více než 50 milionů osobních automobilů.

(http://auto.idnes.cz/patnact-nejvetsich-lodi-znecisti-zivotni-prostredi-vice-nez-vsechna-auta-sveta-gdn-/automoto.aspx?c=A090426_191128_automoto_vok).

Žádný zdroj elektrické energie není bez vedlejších negativních dopadů.

Není jednoduchých řešení…