Takové normální projednávání

Dne 25.2.2025 se konalo v Českých Budějovicích veřejné projednávání.

Téma?

„Sklad vyhořelého jaderného paliva v lokalitě ETE – rozšíření skladovací kapacity.“

Jako Taťkové jsme tam nemohli chybět.

Jde v podstatě o to, že se jsoucí sklad rozšíří na dvojnásobnou kapacitu, aby se do něj vešlo celkem 304 obalových souborů s použitým palivem.

Při této příležitosti jsem zapátral v paměti a vzpomněl jsem si na několik veřejných projednávání ohledně Temelína.

Asi nejemotivnější bylo jedno projednávání v Rakousku, kde ještě před spuštěním Temelína přijeli zástupci elektrárny vysvětlit rakouským občanům, o co se jedná a jaké budou dopady na životní prostředí.

Osobně jsem na tomto jednání nebyl, ale mluvil jsem s jedním manažerem, který se této protiatomové „masáže“ zúčastnil.

Jednání bylo od A do Z řízené podle daného scénáře, který měl jeden cíl. Vystrašit přítomné obyvatele Rakouska z jaderné energetiky, nahnat strach přítomným zástupcům budoucího provozovatele, zabránit dostavbě a spuštění elektrárny.

Mimo jiné byla během jednání před stoly, kde seděli zástupci z elektrárny přinesena rakev. A kolem ní stály malé děti.

Kdo tam nebyl neuvěří.

Na některých dalších veřejných projednáváních jsem již byl osobně. Pamatuji si speciálně na projednávání změn stavby, kdy se mimo jiné přistavovalo na JE Temelín schodiště v budově pomocných aktivních provozů (BAPP) a měnil se počet židlí v jídelně. Takových podobných změn bylo několik desítek, a i tyto změny musely být veřejně projednány.

V rámci schvalovacího procesu jsme dokonce pozvali odpůrce dostavby na prohlídku prostor. Pamatuji si, že jedna Jihočeská matka chtěla vidět změnu ohledně schodiště na BAPP i přesto, že jí bylo sděleno, že jde opravdu jen o schodiště. „Ale já to chci vidět!“, pravila.

Tož jsme jí to ukázali.

Odcházela potom ke skupině svých kolegyň a slyšel jsem, jak jim říká „ono je tam opravdu jen schodiště“.

Věnovali jsme se návštěvníkům několik hodin a když opouštěli elektrárnu, čekal jsem nějaké smířlivé prohlášení a poděkování. Místo toho jsem slyšel z hloučku aktivistů: „Příště se musíme lépe připravit“.

Aneb jak se česky říká – pro dobrotu na žebrotu, na druhou stranu změny tohoto druhu potom bez dalších problémů prošly.

Pamatuji si též na jedno veřejné projednávání, které se konalo v Týně nad Vltavou.

Do sálu přišlo spousta odpůrců jádra z Rakouska. Přijely jich dva autobusy a vzadu v sále rozvinuli velké protitemelínské transparenty.

Následně je museli zase sbalit a odnést, protože to odporovalo požárním předpisům.

Je zvláštní, jak někteří lidé dokáží porušovat předpisy ve jménu svého „spravedlivého“ boje.

Když odbočím, jednou pořádalo Hnutí Duha u Temelína protestní pochod. Šli od elektrárny do Týna nad Vltavou a nesli „Uranu“. Takovou figurínu. Na Moravě mají Moranu a házejí do řeky.

Hnutí Duha si udělalo ze dřeva, slámy a textilu Uranu a hodili jí v Týně na mostě do Vltavy.

Což by asi nebylo nic zaznamenání hodného. Perlička na tom byla, že Urana byla natřena nějakou barvou a zbytek té barvy aktivisti vylili cestou z elektrárny do příkopu.

Protože tento pochod zaznamenávala kamera, byl kameraman se svým nástrojem odstrčen, aby tento „ekologický akt“ nenatočil.

Ale vraťme se k projednávání do Týna.

Projednávání trvalo až do pozdních večerních hodin za neustálých útoků aktivistů a na druhé straně za neustálého ujišťování, že rizika ze stavěné a spouštěné jaderné elektrárny jsou minimální.

Jednání se nachýlilo ke konci až po dlouhé debatě ohledně možného zemětřesení na lokalitě elektrárny. Potom, co člověk odpovědný za licencování elektrárny přečetl vědecký několikastránkový posudek ohledně seismicity, byli přítomní už tak znaveni, že neměli dalších otázek a projednávání skončilo.

Pamatuji si též na jedno veřejné projednávání v Českých Budějovicích, které končilo dlouho po půlnoci. I tam to byl dlouhý boj, který ale musel být z hlediska platné legislativy sveden.

Proč všechny ty vzpomínky?

Protože od té doby, co se podařilo spustit a úspěšně provozovat jadernou elektrárnu Temelín se mnohé změnilo.

Ano, byla tu Fukušima a na základě této havárie změnilo Německo zcela zásadně svojí energetickou politiku, ale především došlo k velkým obavám z klimatických změn.

A tohoto důsledkem je, že většina zemí v EU plánuje pokračovat anebo dokonce obnovit svůj jaderný program. Například Itálie.

Navíc za 25 let provozu Temelína nenastal žádný větší problém a spolu s JE Dukovany je našich šest jaderných bloků pilířem české energetiky.

No a všechno toto v podstatě vedlo k tomu, že veřejné projednávání o rozšíření meziskladu trvalo jenom 120 minut!

A nenavštívil ho ani jeden rakouský odpůrce atomu. Tedy když nepočítám Dalibora Stráského, bývalého pracovníka JE Temelín, který je v Rakousku zaměstnán jako protijaderný zmocněnec.

Od odpůrců atomu tam zaznělo jen několik celkem konkrétních připomínek ohledně rozšíření meziskladu.

A jak bych to kulantně nazval, jediná zástupkyně Jihočeských matek při svém vystoupení nezklamala.

Prohlásila, že žije asi v nějakém paralelním světě, protože stále cítí, že je jaderná energetika velmi nebezpečná. Ale na projednávání vidí, „že vše je v nejlepším pořádku a vše je zalito sluncem“.

A že bude asi muset začít jíst nějaké medikamenty, aby jí též připadalo, že je vše v pořádku a že si možná při příštím jednání sedne za předsednický stůl a bude jadernou energetiku obhajovat…

Jak se říká, proti gustu žádnej dišputát.

Mimochodem, když se podíváte na český přepis tohoto přísloví, je to „o vkusu či chuti se nedá diskutovat“. A to je přesně to, co se leta dělo a děje.

Neexistují argumenty, kterými byste mohli někoho přesvědčit o bezpečnosti jaderných elektráren, když to on prostě nechce slyšet.

Pro mě osobně bylo jednání velmi významné. Potvrdilo mi, že jaderná energetika je v dnešní době klimatických změn a redukcí výpustí CO2 jedním z mála opravdových řešení. A že tudíž ani letití odpůrci (až na výjimky) nevědí, jak říct, že teda jo a neztratit přitom tvář.

Jak nedávno poznamenal jeden rakouský důchodce v hornorakouské hospodě, když mu přinesli letáček proti stavbě malého modulárního reaktoru: „Jděte s tím už do háje, Temelín funguje a nic se tam nestalo“.