Vrtule – aneb kam s nimi

Problém takřka Nerudovský!

V USA se chystají likvidovat staré větrné elektrárny.

V této souvislosti je zajímavé porovnat, jak se hovořilo před lety o jádru, větru a fotovoltaice z hlediska likvidace po ukončení provozu a jak se hovoří dnes.

Pokud jde o větrné elektrárny, při zahajování provozu se likvidace starých kusů moc neřešila.

Nyní se ale řada VE dostává na hranici životnosti a teď co s tím:

https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/vetrna-energie-vetrne-elektrarny-usa-ekologie-turbiny-recyklace-likvidace.A190930_104429_eko-zahranicni_div

https://www.sciencefriday.com/segments/wind-turbine-waste/

S tubusy problém není. Je to ocel a ta se využije vždy a téměř všude. Najdeme tam potom generátor, kde bude něco mědi. A opět ocel.

Základy jsou betonové, buď rozbít a odvézt na skládku, nebo nechat v zemi. Základy jsou u velkých VE hluboké až několik desítek metrů.

Problém je u vrtulí. Jsou obrovské, vyrobené z laminátu, a to se dnes nedá moc dobře zpracovat.

Problém s vyřazováním VE nemá jen USA, ale máme ho i my v ČR, i když zatím v malém:

https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/vetrna-elektrarna-hostyn-budoucnost-arcibiskupstvi-pamatkari.A190124_453006_zlin-zpravy_ras

Na této VE je vidět, že věk 25 let je vskutku hraniční a z hlediska údržby se dostáváme na zadní část tzv. „vanové křivky“, kdy se náklady na udržení v provozu tak navyšují, že je lepší elektrárnu odstavit.

Protože – jak se v článku správně píše: „Náklady na případné opravy by totiž neměly přesáhnout ekonomický přínos elektrárny.“

Takhle musí uvažovat každý, kdo něco provozuje. A nemá na to dotaci… :-)

Pokud jde o vyřazování jaderných elektráren z provozu, tam to bývá složitější, ale na druhou stranu je tu neměnný názor. Již leta se ví, že likvidace něco bude stát a každá společnost provozující jaderky si šetří na jejich likvidaci. Dělá to i ČEZ.

Po ukončení provozu se veškeré palivo z reaktoru převeze do bazénu na použité palivo a nechá se tam několik let, dokud radiace a vývin tepla nedovolí převezení paliva do kontejnerů a odvoz do meziskladu.

Jak se toto stane, lze definitivně odstavit čerpadla na chlazení bazénů pro použité palivo a začít likvidovat zařízení primárního okruhu.

Sekundární okruh včetně například chladících věží je v té době už v procesu likvidace. Žádná radiace tam není a je to jen otázka času a peněz. Dnes se ukazuje, že vše, co se dá prodat, tak se prodá.

Před několika lety se likvidovala strojovna jedné nejmenované české uhelné elektrárny a firma, která zakázku získala ještě zaplatila za to, že halu zlikviduje a kovy odveze.

Největší oříšek je u jaderek samozřejmě reaktor. Tam totiž nejde o povrchovou kontaminaci radioaktivními prvky, ale díky bombardování neutrony během provozu je celá nádoba radioaktivní. Vyřazený reaktor se zlikviduje buď podchlazením a rozbitím, nebo se rozřezává plamenem.

Příkladem rozebrané elektrárny je zkušební blok na Isaru v Německu. Když byste měli možnost se tam dostat, najdete už jen travnatou plochu s pamětním kamenem. Tak jsem to tam viděl už v roce 1996.

Jak je to u fotovoltaických panelů?

Před pár lety to byl velký strašák. Říkalo se, že provozovatel vydělá díky dotacím na provozu FVE velké peníze a až bude mít po ukončení provozu panely zlikvidovat, zhasne, zamkne a zmizí… A bude to muset udělat na své náklady obec.

Proto byla zákonem zavedena povinnost odvodu peněz na budoucí likvidaci, jako to má jaderná energetika.

Dnes to ale vypadá, že likvidace panelů bude velký business a že to bude věc rentabilní, díky materiálům, které půjdou z panelů recyklovat.

Očekávám, že o licence na likvidaci panelů bude velká pranice a budou se tím zabývat „vlivní“ lidé.

No, uvidíme, jak se bude situace s likvidací jednotlivých zdrojů energie vyvíjet.

V budoucnu nás čeká úkol ještě mnohem větší.

Co nevidět budou na evropských silnicích jezdit řádově miliony elektromobilů.

A až baterie doslouží…