Temelín – technika kontra etika (18. 11. 2001)

V sobotu 17. 11. 2001 jsme měli možnost zaregistrovat další demonstraci proti Temelínu na česko – rakouských hranicích. Za účasti asi čtyř stovek lidí měli tentokrát hlavní slovo lékaři. Upozorňovali na to, že v případě havárie na Temelíně, takové, která by měla rozsah havárie Černobylské, by v Rakousku neměli kromě tablet jodidu draselného žádnou ochranu pro obyvatelstvo. Ponechme stranou fakt, že k takové havárii na Temelíně prostě dojít nemůže a že jde opět jen o další strašení lidí. Zaměřme se však na to, co se lékaři snažili naznačit. Že se totiž využívání jaderné energetiky neslučuje s jejich etickým cítěním.    Technika a s ní spojené vynálezy byly v historii jednou s hybných sil rozvoje. Zatím co myšlení, filozofie a psychologie se v podstatě od dob starého Říma nerozvíjí, u techniky je tomu jinak. Jen porovnání stavu techniky dnes a před sto lety nám dává najevo, jaký pokrok byl učiněn. Technika ale umí lidem i škodit. A zde se dostáváme do spojení s etikou. Největší vynálezy z oblasti techniky velmi často sloužily ve vojenství k tomu, aby byl nepřítel rychleji poražen, za vynaložení menšího úsilí a s menšími ztrátami na vlastní straně. Vojenské technologie bývají potom teprve následně využívány k civilním účelům. Lidstvo musí mít nějaký mechanismus, kterým by se určovalo, jaké vynálezy lze a jaké nelze uvádět do praxe. Jako příklad tohoto rozhodování můžeme dnes sledovat polemiku, jestli využívat, nebo nevyužívat klonování.

Dalším z příkladů, kde se potkává technika s etikou, je jaderná energetika. Některé země se rozhodly pro využití jaderné energetiky, jiné naopak. Rozhodnutí Rakouska na jedné straně a například Francie na straně druhé je naprosto rozdílné. Nedá se ale říct, které rozhodnutí je z hlediska etiky správnější.

Temelín, jako součást koncepce české energetiky je v současné době velmi palčivým tématem. Je to velký problém ve vztahu mezi Čechy a Rakušany. Čím dál tím více se však stává Jihočeská jaderná elektrárna vnitrostátním politickým problémem Rakouska. Rakousko zcela oprávněně požaduje, aby blízko jejich hranic stálo bezpečné zařízení. Na druhou stranu by však mělo uznat, že bezpečnost Temelína je především v zájmu českého občana. A je-li pro něho tato bezpečnost zaručena, a toto potvrdila i zkoumání odborníků z EU, je tím pádem zaručena i občanu rakouskému. Dva temelínské bloky budou jedněmi z dalších, které přibudou v Evropské unii ke stávajícím sto padesáti. Přitom většina z těchto reaktorů nedosahuje kvalit těch temelínských, stejně tak jako těchto kvalit nedosahuje většina reaktorů postavených a provozovaných okolo rakouských hranic. A v tomto bodě se rakouský protitemelínský boj začíná stávat podivným. O techniku nejde, protože vysoká bezpečnostní úroveň Temelína byla potvrzena mnoha misemi, které se na elektrárně vystřídaly. A uvědomíme-li si, že rakouští protijaderní aktivisté téměř bez povšimnutí ponechávají starší a bezpečnostně méně vybavené reaktory podél svých hranic, uniká zde i pohled etický. Pokud se nechci zbavit nejdříve toho, co mě ohrožuje nejvíce a začínám u toho, co mě relativně ohrožuje velmi málo, mohu se stát člověkem, nad kterým se jen soustrastně pokyvuje hlavou.