Temelín – osvědčená „šmakfošna“ německých zelených

Říká se, že když staří tesaři stavěli most, kostelní krov, nebo jinou velkou dřevěnou konstrukci, umístili do ní na staticky nevýznamné místo takzvanou šmakfošnu – prkno nebo trám ze dřeva, které „šmakuje“ dřevokaznému hmyzu víc než dřevo, ze kterého je postaven zbytek stavby. Brouk se s chutí zakousl a toho kolem si nevšímal. Němečtí zelení mají před volbami a tak opět vytáhli svoji oblíbenou temelínskou šmakfošnu. Tvrdí, jako už nesčetněkrát v uplynulých dvanácti letech, že v jaderné elektrárně Temelín máme nekvalitně svařené potrubí na primárním okruhu. Nechci s tím polemizovat, protože to nemá smysl – sám jsem v elektrárně zažil stovky různých kontrol, naším úřadem jaderného dozoru počínaje, přes světovou asociaci provozovatelů jaderných elektráren až po několik desítek kontrolních misí Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Ani jedna nic takového nepotvrdila. Ale to pro takzvané experty německých zelených nic neznamená.

Spíš by mě zajímalo, jestli tato osvědčená šmakfošna opravdu opět zabere a odpoutá pozornost německých voličů od toho, kam Německo a dnes už do značné míry i celou Evropu, přivedlo fanatické tažení německých zelených proti jaderné energetice. Jestlipak voliči zavřou oči nad tím, že platí kvůli obřím dotacím na takzvanou zelenou energii stále více peněz za elektřinu? Nad tím, že německé koncerny musí zavírat nejen jaderné, ale už i uhelné a plynové elektrárny? A hlavně nad tím, že takzvaná zelená politika způsobuje – slovy eurokomisaře  Antonia Tajani – v celé Evropě „průmyslový masakr“, protože evropští výrobci, včetně německých, ztrácejí v důsledku vysokých cen energií konkurenceschopnost na světových trzích?