Sympozium o Temelíně ve městě Hollabrunn (8. 6. 2001)

Dne 8.června 2001 se dva členové našeho sdružení Jihočeští taťkové zúčastnili Sympozia o Temelíně ve městě Hollabrunn v Dolním Rakousku. Pořádalo ho  regionální GymRadio.AT v rámci živého vysílání, trvajícího téměř tři hodiny. Na půl hodiny se připojil i celorakouský rozhlas.

Kromě našich zástupců byl účasten i tiskový mluvčí ETE a EDU a přítomni byli i odborníci z Rakouska, například prof. Krompf a prof. Rauch. V sále bylo cca sto posluchačů, včetně protitemelínských aktivistů z Dolního Rakouska. Hornorakouští aktivisté odmítli na akci přijet, naopak požadovali její zrušení z důvodu „nezajištění dostatečného počtu odpůrců Temelína“ v sále.

Besedu vedl ředitel rádia pan Berthold a vedl si skvěle. Nemáme vždy nejlepší zkušenosti z podobných akcí, ale pan Berthold si zaslouží naše uznání. Vždy nás nechal, abychom odpověděli na dané dotazy a naopak několikrát sám vracel diskusi k vytčenému tématu bezpečnosti Temelína, když byla emotivně vypjatá. A to je odpůrcem jaderné energetiky. Velkou nevoli přítomných aktivistů vzbudil svými názory i profesor Rauch  z Vídně, který podpořil jak dostavbu jaderné elektrárny Temelín, tak i další rozvoj světové jaderné energetiky.

Potvrdilo se to, co je již delší dobu jasné. Některé argumenty totiž nechtějí aktivisté ani slyšet. Natož uznat. Opět se hovořilo o tom, že na Temelíně se může stát totéž co na Černobylu. Transparent s podobným prohlášením byl rozvinut až do konce pořadu a to i přesto, že my i rakouští odborníci jsme během diskuse potvrdili, že je to nesmysl.

Když jsme jednoho z aktivistů zvali na prohlídku elektrárny odmítl ji s odůvodněním, že se bojí ozáření. To, že v rámci otevřených dní byly na Temelíně i naše děti nehodlal vzít jako argument. Jedna aktivistka, která nás prosila, abychom Temelín zastavili a „nezabíjeli rakouské občany“ mi na moji nabídku exkurze elektrárny odpověděla, že nemá zájem, protože „tomu zařízení vůbec nerozumí“.

V sále však většina lidí pozorně poslouchala. I v našich diskusích po oficiální části programu se ukázalo, že každá taková akce má smysl. I když se v otázce Temelína nejsme schopni shodnout, alespoň jsme se utvrdili, že jsme schopni spolu mluvit a chápat se jako lidi. Na závěr nám ředitel rádia pan Berthold poděkoval za odvahu zúčastnit se takového programu a projevil zájem o prohlídku elektrárny. Doslali jsme také pozvání do jedné hollabrunnské školy na besedu o Temelíně.

Je velká škoda že o takové akce nemá zájem Horní Rakousko. Tam naopak dostávají ředitelé škol varovné zprávy od pana Pühringera z Hornorakouské platformy proti jadernému nebezpečí, že se snažíme o „proniknutí“ se svými informacemi o elektrárně Temelín. Napadá mě otázka: Čeho se pan Pühringer bojí? Snad ne pravdy?