Sázka s hornorakouským ministrem životního prostředí (30. 6. 2004)

5. dubna 2004 se konala v Českých Budějovicích tisková konference s účastí hornorakouského ministra pro životní prostředí pana Rudiho Anchobera. Zatímco rakouský tisk psal, že pan Anschober přijel do Budějovic znovu „ostře“ vystoupit proti Temelínu, tisková konference se nesla v podstatě v přátelském tónu. Pan Anschober vyjádřil zájem o dobrou spolupráci mezi Horním Rakouskem a Jihočeským krajem. Ohledně otázky Temelína vyslovil přání, abychom znovu zvážili jeho provozování.

Po skončení tiskové konference jsem měl možnost s panem Anschoberem chvíli hovořit. Jeho přesvědčení o možnosti bezjaderné Evropy je za současné energetické situace starého kontinentu obdivuhodné. Zatímco evropské státy přemýšlí o tom, jak zajistit snížení produkce skleníkových plynů a jak zajistit výstavbu nových zdrojů elektrické energie, kterých bude přibližně za deset let více než potřeba, pan Anschober uvažuje o odchodu od jádra v rámci celé Evropy.

Tisková konference, o které hovořím, se konala na jaře. Dnes jsem si na ní vzpomněl v souvislosti se zajímavým článkem v Die Oberösterreichischen Nachrichten (29.7.2004). Rakouské noviny píší: „Před několika týdny oznámili Rusové, že za pět let ztrojnásobí produkci jaderného proudu. Čína se chystá během patnácti let rozšířit svůj park ze současných devíti na 40 až 45 reaktorů. Indie staví osm, Brazílie plánuje dva, Jižní Korea osm, Tchaj-wan šest, Španělsko devět, Ukrajina 13 reaktorů. Němci mluví už delší dobu soukromě o opuštění odchodu od jádra. Výkon jaderných elektráren se do roku 2030 zvýší na 2,5 násobek a do roku 2050 podle prognóz na čtyřnásobek. Že by si nikdo nevšiml průkopnické role Rakouska? Cožpak naše koncepty umožnit bez zvýšení spotřeby energie všem obyvatelům planety růst a blahobyt, nenalezly žádný ohlas? Nehodí se snad pro celý svět rakouská koncepce stavějící na větru, slunci a biomase? Nemýlili jsme se, když jsme se domnívali, že blahobyt třetího světa je možný, aniž by se kvůli tomu zadusil přebytky CO2? Jsou to naléhavé otázky, které nechceme poslouchat. Lepší je pěkné léto – a hlava v písku.“

Článek mě velmi zaujal a vzpomněl jsem si při jeho čtení i na povídání s panem Anschoberem. Přemýšlel jsem o tom, jestli jeho přesvědčení o bezjaderné Evropě vychází z nutnosti říkat to, co chtějí slyšet jeho voliči, nebo vychází z jeho naivity. Evropa bez jaderných elektráren je totiž krásný sen ekologických aktivistů a většiny rakouských občanů, ale reálně to není v příštích desítkách let možné. A to ani jinde ve světě. Kromě jaderných aktivit popsaných v rakouských novinách uvažuje například i Kanada o znovu spuštění prvního bloku jaderné elektrárny Pickering A. A USA plánují další prodlužování licencí u starších elektráren a stavbu nových reaktorů. V Evropě je třeba ještě připomenout zahájení výstavby pátého finského bloku (květen 2004) a úvahy o bloku šestém.

Prostě jednou věcí jsou ideály a druhou věcí je realita. Když mi pan Anschober řekl, že VĚŘÍ tomu, že do deseti let odstoupí všechny evropské státy od jaderné energie, tak už jsem se neudržel a nabídl sázku. On tvrdí to, co je napsáno v minulé větě, já zase tvrdím, že do deseti let začne stavět nové reaktory i Francie.

Tož jsme se vsadili. O láhev irské whisky. Svědkem byla paní Kuchtová, (která zároveň tlumočila, za což ji ještě jednou děkuji) a pan Marek Kerles, novinář z Lidových novin.

Pokud se do deseti let objeví ve světě nějaký nový, dnes neznámý a pro životní prostředí příznivý zdroj elektrické energie a jaderné elektrárny už nebudou potřeba, rád tu láhev koupím a do Lince odvezu. Ale je to velmi, velmi nepravděpodobné. Zázraky se sice dějí, ale jen výjimečně.

4. dubna 2014 uvidíme...