Pár poznámek k názorům pana VAN DE PUTTE (18. 2. 2005)

Převozy použitého paliva, například mezi Německem a Francií jsou bezpečnější, nežli například převozy chloru nebo čpavku a dalších chemikálií. O tom se mohli přesvědčit například loni 24.4.2004 v Severní Koreji, kde došlo k výbuchu na nádraží. Vybuchlo hnojivo převážené ve vagonech (154 obětí, z toho 76 dětí). Při převozech radioaktivních produktů mezi Německem a Francií zemřel pokud vím jen jeden aktivista, který se nechal přejet vlakem.

K pronikání neutronů přes plášť kontejnerů jen toto: Když se na pár desítek vteřin posadíte na kontejner, dostanete přibližně stejnou dávku, jako v dopravním letadle za jednu hodinu letu ve výšce 10 km při cestě na dovolenou. Pokud přespíte na kontejneru (cca 8 hodin), znamená to podobnou dávku jako dostanete při  jednom RTG vyšetření plic. Nic zdravého to není, ale proč byste spali na kontejneru s vyhořelým palivem? A to že chtějí policejní odbory příplatky se nedivím. Taky bych to zkusil.

Nikde na světě není dosud postaveno trvalé úložiště na vysoce radioaktivní produkty včetně produktů štěpení (pokud tam nebudeme počítat Juca Mountains v USA s licencí na deset tisíc let). To má pan Putte pravdu. Použité palivo je (a to i na Dukovanech) uchováváno v kontejnerech s životností okolo šedesáti let. Vzhledem k tomu, že někdy na konci životnosti kontejnerů dojde ropa a zemní plyn, bude možná dnešní vyhořelé palivo cennou surovinou pro naše vnuky. Dá se totiž přepracovat. Dnes v klasických reaktorech umíme využívat pouze 4% energie z uranu, ale v množivých reaktorech je to cca 20%. Tyto reaktory a jejich provoz jsou ale zatím drahé a proto jich dnes pracuje jen několik. Zkuste si ale uvědomit, co provede s cenami energie fakt, že dojde ropa a zemní plyn, když i dnes má vliv na ceny jen to, že USA mají nižší zásoby ropy, než by chtěly mít?

Při použití rychlých reaktorů by se úměrně tomu prodloužila doba „vypálení“ zásob uranu. Nehledě na to, že ke štěpení můžeme použít i Thorium, kterého máme na Zemi na stovky let. Je to ale otázka peněz a konkurenceschopnosti.

Přepracování paliva se dnes věnuje Francie, Německo, Anglie a Japonsko. To v současnosti staví svůj přepracovatelský závod, aby nemuselo převážet použité palivo do Evropy. Pro Českou republiku je ale dnes přepracování nad její finanční možnosti. Zatím je stále levnější koupit nové palivo. To však nebude věčně, neboť i ceny uranu rostou a kdo ví, co bude za dvacet let.

Pan Putte tvrdí, že jaderná energetika je na ústupu. Jak to je? Světový podíl jádra na výrobě elektrické energie je cca 16%, v EU je to cca 32%. Za minulý rok bylo uvedeno do provozu na světě 6 nových reaktorů, odstaveno bylo 5 starých reaktorů. Odstavený instalovaný výkon byl 1.381 megawatt (MW), instalovaný výkon uvedený do provozu byl 7.529 MW. Z toho vyplývá nárůst přes pět tisíc MW. Těž roční využití jaderných elektráren se zvyšuje a to i v sousedním Německu a i přesto, že Německo je zemí s liberalizovaným trhem a i přesto, že byl v Německu v roce 2004 odstaven jeden starší reaktor.

Na světě je v provozu 441 reaktorů. 25 reaktorů je ve výstavbě, 37 reaktorů je v pokročilém stadiu příprav se stavebním povolením a zajištěným financováním. Kromě toho se ve světě oficiálně plánuje výstavba dalších 74 jaderných reaktorů. Pan Putte si přeje ústup od jaderné energetiky, ale ono to není tak jednoduché.

Pokud jde o jadernou fůzi, jde skutečně o „běh na dlouhou trať“ a minimálně dalších 50 let nám moc nepomůže (zajímavé info na www.ITER.org). A tedy nám nepomůže ani při rychlých opatřeních pro omezení vlivu energetiky na skleníkový efekt. Pomůže nám ale jako nový zdroj energie. Až dojde ropa, plyn a uran, tak nám alternativní zdroje vše nezachrání. Bohužel…

Pan Putte píše :“ Česká republika předpokládá, že bude dlouhodobě exportovat elektrickou energii. Problémem je, že velké německé společnosti na tom vydělají, protože dostanou levnější energii z České republiky“

Česká republika bude vyvážet ještě tak pět až sedm let. Potom začne odstavovat starší klasické uhelné zdroje o výkonu cca 6000 MW. Pokud nepostavíme v ČR zdroje nové, budeme dovážet. Další možností je výrazně šetřit energií s dopadem do životní úrovně a výrazně posílit rozvoj obnovitelných zdrojů. To co nastiňuje dále pan Putte jsou možnosti reálné, ale s cenou investic nikoliv v řádu stovek miliard, ale spíše v jednotkách bilionů korun.

Pan Putte se také mílí v tom, že německé společnosti bohatnou na levné české elektřině. Není to pravda. Cena elektrické energie na německém liberalizovaném trhu je stejná i pro naše vývozy. S importem elektřiny v Německu spíš souvisí to, že v Bavorsku a Sasku byly odstaveny uhelné elektrárny o instalovaném výkonu několik tisíc MW. Neprosadily se na trhu s cenou své elektrické energie.

Tvrzení pana Putte, že „Dukovany bez kontejnmentu jsou obrovským rizikem pro celoevropskou populaci“ je zcela mimo realitu. Dukovany jsou hodnoceny jako bezpečná elektrárna a pokud jde o bezpečnostní systémy, v tomto ohledu jsou na tom lépe, než některé německé elektrárny.

Strašení „závažnými bezpečnostními problémy na primárním okruhu Temelína“ je evergreenem nejen Greenpeace, ale i jiných organizací. Temelín není bez problémů, to je pravda, ale svými bezpečnostními parametry hravě předčí i jadernou elektrárnu, kterou má pan Putte doma v Holandsku.

Co dodat závěrem? Pan Putte řekl to, to říci chtěl. Od člověka bojujícího proti jaderným elektrárnám se ani nic jiného čekat nedalo. To je v pořádku. Problém je ale v tom, že nás skutečně čeká energetická revoluce. A my musíme počítat se všemi zdroji, které jsou lepší než uhelné. Čekají nás i bolavá opatření a čeká nás i to, že budeme muset kvůli energii a kvůli životnímu prostředí mnohem hlouběji sáhnout do své peněženky. Problém přístupu lidí jako je pan Putte je v tom, že říká: pojďme se bavit o energii pro příští desetiletí, ale o jaderných elektrárnách se s Vámi bavit nebudu. A přitom každá třetí kilowatthodina v Evropě pochází z jaderek.