NIMBY a BANANA

Ekologická organizace Bund Naturschutz kritizuje Spolkový úřad pro bezpečnost likvidace jaderného odpadu (BfE) za to, že se informačních schůzek o výběru lokality pro konečné úložiště radioaktivního materiálu směli účastnit jen zástupci obcí a okresů (viz monitor ze dne 16. 1. 2019). Občané, sdružení a novináři na ně neměli přístup, píše Süddeutsche Zeitung a Passauer Neue Presse. Ředitel úřadu Wolfram König uvedl, že je nutné, aby obce mohly výběr lokality nejdříve prodiskutovat interně. Veřejnost prý bude informována jiným způsobem.

https://www.pnp.de/nachrichten/bayern/3199147_Bundesamt-weist-Kritik-zu-Atomlagersuche-zurueck.html

Se zástupci organizace Bund Natusschutz jsem měl tu možnost se několikrát setkat v době, kdy jsme spouštěli Temelín. Už si nepamatuji na detaily, vím jen, že jejich argumenty byly standardní: Co když to bouchne, kam uložíte vyhořelé palivo, proč to raději nepředěláte na plyn?

Při čtení výše uvedené zprávy jsem si na mé setkání se zástupci Bund Natusschutz vzpomněl a vzpomněl jsem si tudíž i na principy NIMBY a BANANA. Principy dobře známé těm, kteří se někdy potýkali se schvalováním velkých projektů, ať to jsou jaderné elektrárny, dálnice, obchvaty, doly, lomy atd.

NIMBY je „Not In My Back Yard“. Tedy postavte si to, kde chcete, ale ne na mém dvorku! Je to celkem logický postoj lidí, kteří bydlí blízko místa, kde by se mělo něco stavět.

Žijeme v moderním světě, počet aut se u nás za posledních 20 let znásobil, zvýšila se životní úroveň, zvykli jsme si na to, že si můžeme nakoupit čerstvé potraviny i v neděli, produkujeme spoustu odpadů, v domácnostech zvyšujeme spotřebu elektrické energie, bojíme se záplav atd.

Ale téměř nikdo z nás nechce mít za barákem elektrárnu, nechce, aby jeho domek zatopila hladina nové přehrady, nechce novou dálnici za humny, nechce mít za barákem skládku, nebo velkovýkrmnu drůbeže.

To se zdá být logické a je to prostě v lidské povaze.

Potom je tu ale princip BANANA, tedy „Build Absolutely Nothing Anywhere Near Anything" (or "Anyone").

Tohle už nezastávají lokální lidé, tohle už jsou mimo jiné organizace jako je Bund Naturschutz, které číhají na to, co se kde šustne a jedou tam protestovat.

Takhle třeba hnutí Duha blokovalo celé roky obchvat Plzně v době, kdy si místní lidé už vroucně přáli, aby přestala jezdit ta masa automobilů přes centrum a aby měli lepší vzduch k dýchání. Tedy hnutí, které je z Brna.

Takhle fungovala jiná sdružení, když blokovala bourání vesnice v Severních Čechách kvůli rozšiřování hnědouhelných dolů. A to v době, kdy místní už ve vsi nebydleli a kdy už tedy nebylo co zachraňovat.

Takhle tedy funguje i Bund Naturschutz, kdy se chce účastnit jednání o výběru lokality pro trvalé uložení radioaktivního odpadu.

Můj názor je, že by o takových věcech měli rozhodovat místní lidé. Protože těch se to týká nejvíc.

Největší problém trvalého úložiště je, že tam během výstavby bude jezdit spousta náklaďáků. Prach, hluk, otřesy… Následně ale budou radioaktivní produkty uzavřeny v kontejnerech v hloubce kolem 500 metrů  a za pár let se o nich přestane i mluvit…

Princip BANANA měl zajímavý dopad i v Rakousku v roce 1978. Tehdy se konalo referendum o tom, zda spustit jadernou elektrárnu Zwentendorf, či jí zastavit a tím i celý jaderný program Rakouska. Jak dopadlo referendum zájemci o jadernou energii znají. Možná ale ne každý ví, že kdyby se referendum týkalo pouze místní komunity, elektrárna by stála a vyráběla. Hrob jaderné energetice u našich jižních sousedů vykopali občané z opačné strany Rakouska.

Co říci závěrem?

Je dobré hlídat dění v našem světě a upozorňovat na možná rizika, ale nic se nesmí přehánět.