Mezisklad vyhořelého jaderného paliva, aneb jak strašit lidi (8. 6. 2004)

Temelínská elektrárna připravuje stavbu meziskladu pro tak zvané použité, nebo vyhořelé jaderné palivo (sklad VJP). Má to být – podobně jako na Dukovanech, ale  i jinde ve světě - velká hala, kde budou stát kontejnery plné použitých palivových souborů. V kontejnerech mají být palivové soubory uloženy přibližně padesát let. To je doba, kdy by mělo být už jasné, jestli budeme energii z použitého paliva dále využívat po tzv. přepracování, nebo jestli najdeme lepší způsob získávání elektrické energie a použité palivo uložíme trvale do země. A to ať už v ČR, nebo v nějakém centrálním evropském úložišti.

To jen tak na úvod do problematiky. Ještě snad připomenu, že přepracování paliva se již dnes věnují například Francouzi, Němci, Britové nebo Japonci. Přepracované palivo s názvem MOX s úspěchem používají ve stávajících typech reaktorů. Pro naši zemi je však přepracování stále velmi drahou záležitostí.

Výstavba skladu VJP na území temelínské elektrárny vzbuzuje hodně rozruchu. Především mezi odpůrci jaderné energetiky. Občanské sdružení Jihočeské matky nedávno například zorganizovalo v Týně nad Vltavou seminář o připravovaném skladu. Semináře se zúčastnil i poradce ministra životního prostředí pro jadernou energetiku pan Dalibor Stráský. Dvě věci mě na semináři zaujaly a dovolte mi, abych se s Vámi o ně podělil a přidal vlastní názor na věc.

Věc první: Jihočeské matky tvrdily a tvrdí, že dosud nebyl vybrán typ kontejneru (obalového souboru) pro použité palivo a není tedy možno diskutovat o jeho bezpečnosti. Jaká je pravda?

Je taková, že typ kontejneru  je již přesně určen. Jedná se o typ P(U)F a S. Tento typ vychází z vyhlášky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Co není dosud určeno je výrobce, který bude tento typ kontejneru na Temelín dodávat.

Laicky řečeno – převedeno na příklad dopravního prostředku – je již  určeno, že dodávaný typ „automobilu“ bude muset mít šest airbagů, systém ABS, kotoučové brzdy na všech čtyřech kolech, zpevněné čelní a boční deformační zóny a karoserii z nerezavějícího materiálu s garancí proti prorezavění na deset let. Běžnému člověku toto stačí. Ekologičtí aktivisté však chce vědět, zda ten „automobil“ , (který se bude kupovat někdy za šest let) vyrobí Renault, Škoda, nebo Fiat. Nechť si sám čtenář udělá vlastní názor, zda je to námitka vážná, zda se jedná o nepochopení věci, nebo zda jde o záměr.

Věc druhá: Pan Dalibor Stráský na semináři doporučoval občanům, aby si na kontejner naplněný použitým palivem nesahali, pokud chtějí mít ještě děti. Kde je pravda v tomto případě?

Kontejnery ve skladu VJP na Dukovanech jsou stíněné tak, že pokud by se občan rozhodl přespat těsně vedle kontejneru, dostal by do svého těla stejnou dávku radioaktivity, jakou dostane za několik vteřin při jednom rentgenovém vyšetření. Není to tak dávno, co se v blízkosti kontejnerů v dukovanském skladu VJP pohybovala (jako návštěvník) nadřízená pan Stráského, náměstkyně ministra životního prostředí paní Jirásková. Pan Stráský se sám mohl své šéfové zeptat, jaké měla pocity při pobytu ve skladu a jakou dávku záření ukázal její dozimetr. O takovou informaci ale zjevně nestál...

Pokud by se občan octl za plotem elektrárny v místě, kde stojí mezisklad VJP, dostal by ze celý den stejnou dávku záření, jako když bude sedět doma a dívat se jednu hodinu na barevnou televizi.

Temelínský sklad VJP bude mít podobné parametry jako ten dukovanský. Včetně typu kontejnerů. To,co tvrdil na semináři poradce ministra životního prostředí pan Stráský hraničí se šířením poplašné zprávy.

Taková jsou fakta. Čtenář si opět může udělat svůj vlastní závěr.

Jihočeské matky mluví o množství občanů, kteří jsou proti výstavbě meziskladu. V obcích okolo elektrárny se dokonce mluví i o vyhlášení referenda. Není se co divit, že odpůrců stavby je  tolik. Představte si, že přijdete – jako naprostý laik – na seminář, kde Vám státní zaměstnanec – poradce ministra (!)– bude nahánět strach z neplodnosti, pokud se dotknete kontejneru s vyhořelým palivem! Ještě se divíte, že je tolik lidí, které potom mrazí v zádech a jsou schopni a ochotni dát svůj hlas proti?

Já se vůbec nedivím. Kdybych se jadernou energetikou nezabýval, také bych možná hlasoval proti. Naštěstí se téměř denně s problematikou záření setkávám. Na Temelíně se pohybuji i místech, kde je mezi mnou a vyhořelým palivem jen několikametrová vrstva vody. Vím, co ukazuje můj dozimetr a vím, jaké nebezpečí mi hrozí. Respektive nehrozí. Naprostá většina lidí však možnost ověření si faktů na vlastí kůži nemá. Všem těm, kteří mají zájem vědět jak to ve skutečnosti je proto podávám tuto informaci. Ta říkajíc „z první ruky“. A nikoliv z agentury JPP (jedna paní povídala).

Závěrem mi dovolte jednu poznámku. Domníval jsem se, že po spuštění druhého bloku Temelína opadne hysterie, která kolem elektrárny již celé roky panuje. Nedávný případ, kdy uniklo do speciální kanalizace 3000 litrů radioaktivní vody však naznačil, že ještě nějakou dobu potrvá, než se bude na Temelín nahlížet jako na ostatní jaderné elektrárny.

Únik radioaktivní vody byl nepříjemný. Celá kobka kde k úniku došlo se musela opláchnout, musely se vyměnit některé izolace na potrubí a uniklá voda se musela zpracovat. (Fotografii kobky nedávno přinesl časopis Reflex spolu se zajímavým článkem pana J.X.Doležala.) Vše se stalo za pevnými zdmi temelínské elektrárny. Takové věci se stávají. Jsou nepříjemné, ale stávají se. Sám jsem byl přímo na místě a účastnil jsem se opravných prací. Mezinárodní ohlas, který však tato porucha vzbudila mě ohromil.

Dovolte mi srovnání. Uniklo 3000 litrů vody, která měla radioaktivitu přibližně sto tisíc Bequerel na jeden litr. Je to hodně? Radioaktivita této uniklé vody byla přibližně desetkrát nižší, než je radioaktivita radonové lázně v Jáchymově, kde se těmito koupelemi léčí nemoci pohybového ústrojí. Radioaktivita tedy přibližně stejná, následky zcela rozdílné. Na jedné straně – v případě Temelína – to byl mezinárodní skandál, na straně druhé – v lázních Jáchymov – je to léčba. Kterou si samozřejmě musíte zaplatit.

Potřetí a naposledy konstatuji, že je na čtenáři, aby si udělal sám svůj závěr.