Liščí ohon inspiruje ekology

Všichni známe jev, při němž dochází třením dvou nevodivých látek k jejich nabíjení („liščí ohon s ebonitovou tyčí“). Jedno těleso je pak nabito kladně, druhé záporně. Tento „triboelektrický jev“ se samozřejmě nepoužívá ke komerční výrobě elektřiny. Na to máme jiný kalibr. Začíná se však používat ke třídění odpadů.

Různé plastické hmoty mají různou schopnost ztrácet třením povrchové elektrony. Pokud bychom je tedy seřadili do stupnice od záporných ke kladným ( -, PVC, PET, PP, PE, PS, PA, PC, PUR, +), pak by např. při tření polyvinylchloridu s polyetylentereftalátem nebo polystyrenem byl PVC vždy nabit záporně. Obdobně při tření polyuretanu s polyetylénem nebo polypropylénem je polyuretan nabit vždy kladně…

A jak se tedy dostat ke třídění? Třídící linka dosuší vypraný a rozemletý plast. Třením se plastové granule nabíjejí opačnými náboji. A k vlastní separaci dochází pádem v silném stejnosměrném elektrickém poli. Nabité částice se odchylují k opačně nabité elektrodě. Podobně, jak to známe v energetice u elektrofiltrů na popílek. Proces nezávisí na hustotě materiálu a probíhá za sucha při nízké energetické spotřebě. Největšími výhodami jsou vysoká čistota materiálů a vysoká kapacita třídící linky.

Tato německá technologie jednou přijde i k nám. Škoda, že je recyklace plastů v našem státě teprve v začátcích. Urychlit ji snad pomůže levné a dokonalé třídění.