Kam s ním

Tak na tuhle otázku si naši sousedé z Rakouska musí odpovědět sami. Během politické diskuze na konci 20. a na začátku 21. století, se některé skupiny nechali strhnout histerií několika málo jedinců a začal“ boj“ s vědou a technikou z jihu Čech. A přiznejme si to na rovinu, kolik z nás začalo všechny lidi od našich jižních hranic dávat do jednoho pytle, jako nepřátele výstavby a provozování  jaderných elektráren. I já, když jsem poprvé jel přednášet na Gymnázium  v Linci, jsem se připravoval na nesmiřitelný boj s mýty a dogmaty, které, jak jsem očekával ,budou stát proti mým zkušenostem z provozu jaderné elektrárny. Dnes jsem rád , že jsem se mýlil a mohu prohlásit , že besedy či přednášky na rakouských školách se dají bez větších problémů srovnat s úrovní besed v České republice. Lidi na obou stranách jedné hranice jsou naštěstí inteligencí dotčení a nenechají se ovlivňovat několika jedinci , kteří jsou v  diskuzi o provozování jaderných elektráren finančně zainteresováni. Dnes se   při pozvání na besedu na některou školu v Rakousku těším na známé tváře a vím, že diskuze bude otevřená a věcná. Respektování názorů je přece základem vzájemného pochopení. A jestli se pochopíme, nebo zůstaneme každý na své pravdě, tak na tom přeci až tak nezáleží. Důležitější přeci je, že já klidně v Alpách lyžuji s tričkem „ I love TEMELÍN“ a nebojím se , že mě někdo vykáže ze sjezdovky a na druhou stranu , že moji kolegové s nápisem „ATOM STOP“ klidně můžou přijít do informačního střediska a nikdo se tu na ně nedívá jako na teroristy.