Jihočeští taťkové nespí! (4. 5. 2002)

Zdravím všechny, kteří zabloudí na internetové stránky našeho sdružení. Podle datumů u jednotlivých zpráv je jasné, že toho v poslední době  na našem webu mnoho nepřibylo. Dalo by se říci, že pavouci mají na našich stránkách volné pole působnosti. Neusnuli náhodou Jihočeští taťkové? Nebo zjistili, že jaderná energetika není to pravé k podporování a přidali se k Jihočeským matkám?

Ani jedno, ani druhé. Pravda je někde jinde. Motorem našeho sdružení jsou „temelíňáci“, kteří pracují jako operátoři, vedoucí reaktorových bloků a taky jeden směnový inženýr. Všechno jsou to lidi, kteří jsou velmi důležití pro spouštění JE Temelín. Jsou to funkce, kde se daní pracovníci musí stále učit (kromě výkonu pracovních povinností samozřejmě), protože každý postup na vyšší funkci neznamená nic menšího, než další státní zkoušky. A to jsou měsíce příprav a učení. A to především ve vlastním volnu.

Dále se na Temelíně stalo to, že práce na spouštění prvního bloku se protahují a tak se dostává v termínech druhý blok k tomu prvnímu blíže. Práce je hodně a den má stále jen 24 hodin. A tak nezbývá čas na to, abychom si doma sedli k počítači a psali články, tiskové zprávy a pořádali víc veřejných akcí.

Naší hlavní současnou činností jsou besedy na školách, které pokračují už třetí rok. Každý měsíc ve vlastním volnu objedeme několik škol a máme možnost promluvit k mladým lidem a vysvětlit jim „o čem“ ta jaderná energetika je. Je to měsíčně deset až dvacet besed. V poslední době byla jedna v Českých Budějovicích, naopak nejdál jsme se dostali do Králíků, tedy 275 km od našeho bydliště.

Ještě dnes se nám stává, že si studenti myslí, že na Temelíně je černobylská technologie a další nesmysly. Ideologická „masáž“ odpůrců jaderné energetiky má silné kořeny…

Pořádání besed je práce velmi potřebná a užitečná, protože nic nemůže nahradit osobní kontakt. Je to však zároveň práce tichá  a nenápadná. Žádné stavění soch u Temelína před televizními kamerami, nebo spouštění sirén v Praze před SÚJB. Proto se také může zdát, že nic neděláme, že jsme hodili flintu do života a sedíme doma u televize, sledujíc „výživné“ americké seriály. Není tomu tak! Děláme co můžeme, jsme pouze limitováni svým volným časem a také penězi, které máme na naši činnost určeny.

Jinými slovy – Jihočeští taťkové NESPÍ!