Jaderná energetika a GMO

Max Rauner se ve svém článku pro Die Zeit zabývá geneticky modifikovanými potravinami. Rauner je přirovnává k jaderné energii, kterou také většina lidí považuje za nebezpečnou. V supermarketech je navíc řada potravin, které jsou vyrobeny bez genetické manipulace. Autor však upozorňuje, že geneticky modifikované potraviny mají i své výhody.

http://www.zeit.de/zeit-wissen/2017/04/gentechnik-genfood-pflanzen-ernaehrung-gesundheit

Nevím, kde bere pan Rauner informaci, že GMO většina lidí považuje za nebezpečné. U jaderné energetiky jsou to pravděpodobně průzkumy německé a tam bude asi víc jak 50% obyvatelstva považovat jádro za nebezpečí.

V USA jsou třeba GMO naprosto běžnou záležitostí. Pro Afriku může GMO znamenat mnohem více potravin, a tedy mnohem méně obětí hladomorů.

To, co mají jaderná energetika a geneticky modifikované organismy určitě společného, to vystihuje jedna okřídlená věta, kterou používají odpůrci jak jádra, tak GMO:

„Nelze stoprocentně vyloučit negativní účinky“.

Toto větu jsem slyšel mnohokrát, když jsme jako Jihočeští taťkové jezdili při spouštění Temelína po různých setkáních s odpůrci jádra.

Na tuhle větu totiž nemůžete nic říct. Skutečně nemůžete „stopro“ vyloučit negativní účinky. Když se ale na tím zamyslíte, lze vůbec někde vyloučit stoprocentně negativní účinky? Já si myslím, že ne. Ať jsou to potraviny, tuky, cukry, léky, sport a co já vím co všechno. Prostě celý náš život je plný rizik. Pokud chci „stoprocentně“ vyloučit negativní účinky života, je zde jediná možnost. Nenarodit se. Tuto otázku za nás však řeší někdo jiný. Naši rodiče.

Ale ten, kdo čte tyto řádky si může být jist jedním. Narodil se! A má tedy obrovské štěstí, že žije a může se – mimo jiné – zabývat i otázkou GMO.

Před léty jsem se tím také zabýval, ale velice brzy jsem došel k závěru, že na tomto světe jsou mnohem větší hrozby než geneticky modifikované organismy. Ale když jsme u toho, o co vlastně u GMO jde?

Představte si, že někdo chce například vyrobit potravinu, která nebude plesnivět. Třeba kukuřici. Přidá tam gen z nějaké můry a výsledný produkt neplesniví. Děje se to vše ve sterilních podmínkách, je to řízený proces. I když, jak již víme „nemůžeme stoprocentně vyloučit negativní účinky“.

Co kdybychom to nedělali takhle řízeně, co kdybychom to zkusili jen tak ozářit gama paprsky? Výsledek by asi mohl být méně předvídatelný a mohl by tak vzbudit více odporu, nebo nervozity.

Je to tak ale ve skutečnosti? Není. Co třeba dlouhozrnná rýže?

Všichni, co jí rýži ví, která to je. Tento druh rýže byl stejně jako desítky jiných plodin „vyroben“ ozářením gama paprsky. Zasadíte rýži a když sazenice povyrostou, ozáříte je. Z různých vzdáleností, tedy různými dávkami. A po sklizni vyberete rýži s nejdelšími zrny a pěstujete ji dál.

Proč byl před několika lety takový humbuk okolo lahví s rostlinným olejem, na kterých bylo napsáno, že je to GMO plodina? Protože se našli lidé, kteří okolo toho udělali negativní kampaň. Firma nakonec musela tento olej stáhnout z obchodních řetězců.

Proč se nechováme stejně k dlouhozrnné rýži? Protože prostě nevíme, jak vznikla. Nikdo nás tím nestačil vystrašit.

A proto nám dlouhozrnná rýže chutná.

Co říci závěrem?

Že jsou rizika vnímaná a rizika skutečná. Skutečné riziko u GMO plodin, stejně jako u jaderné energetiky je v poměru k jiným plodinám, nebo jiným zdrojům elektrické energie velmi nízké.

Vnímané riziko – i díky strašení před možnými následky – je velké.

Vyberte si.

Já se snažím dívat na svět realisticky.

Proto pracuji na jaderné elektrárně a jím dlouhozrnnou rýži.