Historik se domnívá…

Z tisku:

Historik Christoph Nonn se domnívá, že je strach z havárie v belgických jaderných elektrárnách Tihange a Doel přehnaný, píše Süddeutsche Zeitung. Podle Nonna stálo neštěstí ve Fukušimě a Černobylu život několik desítek lidí. Nebezpečnější je podle něj znečištění vzduchu, kvůli němuž každoročně umírají desítky tisíc lidí na celém světě. To ale prý nepoutá tolik pozornosti. Nonn je dále toho názoru, že se ignoruje problematika jaderného odpadu, který je prý větším ekologickým problémem než havárie reaktorů.

http://www.sueddeutsche.de/news/wirtschaft/atomkraft---duesseldorf-historiker-angst-vor-belgischen-reaktoren-ist-uebertrieben-dpa.urn-newsml-dpa-com-20090101-180505-99-181119

Jsem známý jako příznivce jaderné energetiky. Taky jsem ale známý jako člověk, který rád používá reálná data. A pan Nonn mě donutil, abych se ohradil proti tomu, co říká. I když trochu podporuje jadernou energetiku.

Ponechme dnes stranou belgické elektrárny a zaměřme se na zmíněné havárie.

Pár desítek mrtvých kvůli Černobylu a Fukušimě? Jako energetik bych si netroufl vyjadřovat se k historickým událostem, například jaká byla nálada ve společnosti, když se dostal k moci Franz Josef I. Stejně tak by si měl každý, kdo není kovaný v dané oblasti rozmyslet, jestli chce řešit energetiku, zdravotnictví, ekologii atd.

Při své angažovanosti v energetice, která se datuje ve větší míře od roku 1999, kdy jsme založili naše sdružení Jihočeští Taťkové jsem se setkal se spoustou názorů o energetice a speciálně o Černobylu a Fukušimě.

Slyšel jsem názory, že kvůli výbuchu čtvrtého černobylského bloku zemřely miliony lidí. Blbost!

Také jsem ale slyšel názor jedné kolegyně, která pracuje dodnes v jaderné energetice, kdy řekla, cituji: „Jsem překvapena, jak málo lidí zemřelo kvůli havárii v Černobylu. Zase blbost!

Za prvé, i kdyby zemřel jen jeden člověk, nedá se to zlehčovat. A za druhé to není pravda.

Zapomeňme nyní na ty miliony mrtvých, o kterým mluví aktivisti. Za těch 32 let od havárie v dostatečně velkém okolí elektrárny skutečně zemřely miliony lidí. A mnoho z nich zemřelo předčasně, nebo chcete-li dříve, než je průměrem v Evropě.

Před lety jsem se tím zabýval. Na internetu najdete spoustu statistik, spoustu indexů „mortality“. Najdete tam, že na Ukrajině je tento index daleko vyšší než ve vyspělých státech světa. A to bez ohledu na jaderné elektrárny včetně Černobylu! Velkou roli tam hraje životospráva, životní úroveň.

Problémem aktivistů v této věci je, že každého, kdo zemře v okruhu desítek km okolo areálu černobylské elektrárny, připočtou na vrub havárie…

Odborník porovnává, kde ten člověk byl v okamžiku výbuchu a jak dlouho tam byl. Přidá k tomu simulaci pohybu radioaktivního mraku, počasí (kde pršelo, bylo to horší, kde ne, mrak přeletěl) atd. Potom porovná tato data se zkušenostmi z Hirošimy a Nagasaki a vysloví soud. Smrt tohoto člověka souvisí, nebo nesouvisí s havárií.

Těch dat a odhadů okolo počtu mrtvých kvůli černobylské havárie je spoustu. Já čerpám z dat, která vydává cca stovka vědců, kteří se tím intenzivně zabývají a pravidelně prezentují své výsledky. Z nich mi vyplývá, že přímo na vysokou dávku radioaktivity zemřelo u Černobylu 48 lidí. To jsou Ti, kteří měli na sobě připevněný dozimetr, a tak víme přesně, že to číslo, které dozimetr zaznamenal muselo vést k jisté smrti.

Zbytek je statistika. A z ní vyplývá, že do dnešních dnů kvůli vysoké dávce radioaktivity zemřelo cca 10 tisíc lidí. Také můžeme statisticky dojít k tomu, že daleko víc, přibližně třikrát tolik lidí zemřelo strachem z radioaktivity. A stresem z přestěhování. Tedy zhruba 30 tisíc lidí.

Když teď uděláme odbočku k Fukušimě, tak tam dodnes nezemřel nikdo na vysokou dávku radioaktivity. Ale už je zaznamenáno 2100 případů úmrtí u lidí, kteří byli přestěhování ze svých domovů… A to též musíme připočíst na vrub havárie na ostrově Honšú.

Ještě když jsme u té Fukušimy. Když jezdím na besedy o energetice, občas se takhle ptám studentů, kolik si myslí, že stála havárie lidských životů. Odhady jsou různé. Od nuly až po desítky tisíc. Výjimku jsem zaznamenal jednoho dne, kdy jsme byli na dvou besedách v Podkrkonoší, kdy ve dvou obcích došli žáci ke stejnému odhadu. 500 000 lidí. Tedy slovy pět set tisíc. Neznámo proč.

Často dotazovaní odhadují počet mrtvých na 20 tisíc, což se dá vysvětlit. V médiích bylo občas hovořeno nikoliv o prefektuře Fukušima, ale o Fukušimě. V prefektuře skutečně zahynulo cca 20 tisíc lidí. Tsunami… Někteří si to ale stáhli jen na elektrárnu a následky ozáření.

Ale vraťme se k Černobylu. Počet mrtvých skutečně nebyl desítky lidí, ale desítky tisíc lidí.

Když to srovnáme s počty lidí, kteří ročně umírají na „znečištění ovzduší“, vychází to pro havárii v Černobylu příznivě. Čísla ale opět nemá pan Nonn správná. Nejsou to  – jak se domnívá – desítky tisíc lidí ročně. Je to mnohem více. Já jsem zaznamenal číslo cca dva miliony lidí ročně. Další statistika říká, že cca tři miliony žen ročně umírají na rakovinu plic kvůli tomu, že připravují jídlo na otevřeném ohni a dýchají kouř.

Potom víme, že ročně umírá cca šest milionů kuřáků. Tohle už ale není to samé, jak oběti černobylské havárie. Kuřák si sám vybírá, kdy chce do rakve. Obyvatel obce v blízkosti jaderné elektrárny Černobyl si tohle rozhodně nevybral…

Pan Nonn se zmínil, že se ignoruje problematika jaderného odpadu, který je prý „větším ekologickým problémem, než havárie reaktorů“. Pan Nonn má na svůj názor právo, to jistě. Opět s ním ale nemohu souhlasit.

Když k nám na Temelín chodí exkurze, ty VIP se mohu dostat až ke kontejnerům s použitým palivem a mohou se vedle nich nechat vyfotit. Kdybyste měli dostat dávku záření jak při RTG vyšetření v nemocnici, museli byste si vzít spacák a u kontejneru se vyspat.

A teď si představte, že se ten kontejner uloží do hloubky půl kilometru do nepropustné horniny.

Já se osobně hlubinných úložišť nebojím. Pokud se něčeho bojím, tak to je to, že tam uložíme ještě použitelný materiál (v současných reaktorech využíváme pouze 4% energie, který v uranu je) a naši potomci se k němu v budoucnu už nedostanou. A dále si myslím, že je nesmysl, aby si každý stát stavěl své hlubinné úložiště. Měli bychom změnit legislativu a například pro jaderné země Visegrádu udělat úložiště jedno. Stejně tak by mohla Francie – samozřejmě za peníze – uložit odpady z Belgie a Holandska.

Ale to už jsme někde jinde. Abych se vrátil k názorům historika Nonna skutečně si myslím, že tu Černobyl ční z hlediska dopadů na ekologii oproti úložištím jako Mount Everest nad Sněžkou.

To, v čem má pan Nonn bezesporu pravdu je, že daleko větší počty mrtvých kvůli exhalacím neupoutají tolik pozornosti, jako Černobyl a Fukušima. Ale podobné je to třeba s chřipkou. Koho zajímá, kolik lidí zemřelo na obyčejnou chřipku? Teprve až přijde chřipka ptačí a prasečí, teprve potom se toho média chopí. I když jsou následky menší, než u té obyčejné chřipky…

Za tohle ale už nemůže ani energetika ani historie. Tohle je prostě v lidech.

Už Stalin říkal, že smrt jednoho člověka je tragédie, smrt milionu lidí statistika…

A je to pořád stejné.

Pamatuju si, že jsem někdy v roce 2000 zval českou televizi na tábor Jihočeských taťků. Ptali se mě, zda tam budeme s dětmi hovořit o haváriích. Odpověděl jsem, že ne. Že si s nimi budeme hrát, že budeme chodit na výlety. A v telefonu se ozvalo: „Hmmm, tak to my nepřijedeme“.