Francie – opět změna plánu?

Zpráva z tisku:

Francie se vzdala plánu snížit do roku 2025 podíl jaderné energie ze 75 na 50 %, píše Süddeutsche Zeitung a Wirtschaftswoche. Ministr energetiky a životního prostředí Nicolas Hulot uvedl, že plán byl nereálný. Příliš rychlý odklon od jádra by navíc mohl ohrozit dodávky proudu. Süddeutsche Zeitung v této souvislosti připomíná, že se předchozímu prezidentovi Francie François Hollandovi nepodařilo uzavřít jedinou jadernou elektrárnu, ačkoli vydal dekret o uzavření elektrárny Fessenheim.

http://www.sueddeutsche.de/politik/frankreich-ende-der-wende-1.3739352

Vždycky, když si přečtu podobnou zprávu, kdy politik prohlásil, že něco chce udělat a posléze to změní, vzpomenu si na představení skupiny Lokálka, kde kdysi prohlásili, že chlap, který se jednoho dne po dosažení padesáti let věku probudí, zjistí ostrý rozpor mezi dvěma pojmy: CHTÍT a MOCT.

Zpráva z 8. listopadu tohoto roku z Francie v podstatě neříká nic jiného:

„Chtěli jsme, nejde to“. Jen mi připadá, že je ten kotrmelec příliš rychlý. V červenci chci 50 %, v listopadu říkám, že to nejde a bude dál 75 %.  A přitom nejde třeba o rozhodnutí o výstavbě mostu přes Seinu, ale o 25 % výroby elektrické energie ve Francii!

Když se podíváme na strukturu výroby jaderné elektrické energie ve Francie, vidíme, že tam disponují třemi druhy bloků. Instalovaný výkon mají 900, 1300 a 1450 MW. Ty nejstarší jsou samozřejmě těch 900 MW a jsou v provozu cca 40 let.

Domníval jsem se, že prohlášení francouzského ministra životního prostředí Nicolase Hulota z letošního července o tom, že Francie do roku 2025 sníží poměr výroby v jaderných elektrárnách z 75 na 50 % je částečně politické (mimo jiné snaha vyjít vstříc Německu, které požaduje odstavit minimálně JE Fessenheim) a částečně realistické. Starší bloky dožívají a když se podíváme na to, jak se Francii nedaří výstavba třetího bloku JE Flamanville, zdá se, že nahradit starší bloky o instalovaném výkonu 900 MW za nové „šestnáctsetpadesátky“ bude velmi, velmi obtížné.

Nyní to ale vypadá, že Francie zainvestuje do prodloužení provozu jsoucích bloků, které při „slušném zacházení“ mohou vyrábět elektrickou energii klidně dalších dvacet let.

Bude zajímavé sledovat další vývoj nejen ve Francii, ale i v celé Evropě. Chystá se výstavba dvou nových bloků v Maďarsku, po volbách v Česku se opět víc a víc mluví o pátém bloku v Dukovanech.

Ale vraťme se ještě do Francie.

Výsledek prohlášení o snížení výroby z jaderek na 50 % jsem odhadoval nedávno (viz článek Francouzská energetika na rozcestí?). Jen musím slovy klasika Cimrmana poznamenat: „Jde to rychleji, než jsem čekal“.

Berme to ale pozitivně. Díky tomu, že bude zachován poměr ve výrobě „čisté elektrické energie“, zůstane Francie jednou z nemnoha evropských zemí, kde se opravdu vyplatí koupit si elektromobil. Nemyslím tím kvůli ceně, ale skutečně kvůli skladbě vyráběné elektrické energie. Francouzský elektromobil vypouští ze svého imaginárního výfuku mnohem méně škodlivin než ten německý. A to i přes Energiewende.