Dukovany mají „zelenou“

V pátek 30. 8. 2019 přišla zpráva, že MŽP dálo kladný posudek tzv. EIA pro nové bloky JE Dukovany.

Sláva!

Je to jedna z podmínek, aby se něco mohlo stavět. A je to alespoň nějaký posun po celých měsících přešlapování.

Ano, přešlapování. Kdo se energetikou zabývá, tak ví, jak to s výstavbou nových jaderných bloků v Čechách vypadá. Spousta prohlášení politiků, málo konkrétních činů.

Udělení tzv. EIA je velmi důležité. Už se samozřejmě ozvali rakouští politici, že to tak nenechají a možná se budou soudit. Nakonec, od nich se nic jiného čekat nedalo, ale bude zajímavé sledovat, jak se to bude jejich energetika. Vyrábějí tam cca 60% elektřiny z vody. Do roku 2025 chtějí odstavit uhelné elektrárny, což jest chvályhodné, problém ale bude, čím to uhlí nahradit. Nejspíš plynem. A budou muset řešit jeden velký problém, a to nedostatek vody na vodní turbíny díky změnám klimatu. Bude méně elektriky jak z Alp, tak z Dunaje. A dovézt elektrickou energii nebude odkud.

Ale vraťme se z Alp domů.

Dukovany mají teď z hlediska životního prostředí zelenou. Zbývá tedy už jen vybrat dodavatele, najít zdroj peněz a pustit se do toho. A až 2400 MW (což je dáno v podstatě průtokem v řece Jihlavě) může být postaveno a uvedeno do provozu.

Zdá se to být celkem snadné, ale jak říká Dana Drábová, v naší republice je „přezájmováno“. A tak bude výběr dodavatele dlouhý a náročný…

A do toho odpůrci jaderné energetiky. Jejich základní argument je dnes to, že je nový blok drahý a provoz elektrárny ztrátový.

Díval jsem se na grafické znázornění pohybu cen elektrické energie. Nejvyšší cena na trhu byla cca v roce 2008, kdy se prodávala jedna MWh za cca 90 euro. Potom se ceny hodně propadly, až na nějakých 18 euro, dnes je to už zase lepší, jsme na ceně kolem 52 euro.

Mluvím teď jako investor do nového zdroje, ne jako zákazník. Ten by si samozřejmě přál cenu co nejnižší, pokud možno nulovou. :-)

Někomu se to může zdát dnešních cca 52 Euro za MWh pořád málo pro rozhodnutí o výstavbě nových bloků. Když se ale podíváte po Evropě, kdo co plánuje postavit, zdá se, že i velcí hráči, jako je Německo a Rakousko počítají s tím, že co nevyrobí, to dovezou. Jenže zdroje nebudou a cena půjde nahoru.

Jak říká vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl (https://www.e15.cz/rozhovory/nejdrazsi-elektrina-je-ta-kterou-nemate-rika-vladni-zmocnenec-pro-jadro-jaroslav-mil-1360974), nejdražší je elektřina, kterou nemáte. Je to hluboká pravda, bohužel si jí ale málokdo uvědomuje, protože elektřiny „je v zásuvce pořád dost“, jak říkávali ekologičtí aktivisté při dostavování Temelína.

Nedochází nám, že tento stav nebude trvat věčně.

Buďme tedy patrní a nenechme se přesvědčit, že nové zdroje nejsou potřeba. Že dovezeme „za levno“ a že není třeba stavět nové bloky „za draho“.

Jaké budou nové jaderné bloky, to dnes asi nikdo neví. Jedna z možností je, že je u nás postaví Jižní Korea. A zrovna o reaktorech APR 1400 přišla před pár dni zajímavá informace. Tento typ reaktoru byl totiž schválen pro použití v USA. Je to zatím asi jen teoretická možnost, protože v USA je stavba nových jaderných reaktorů v útlumu, ale kdo ví…

Když jsme u firmy KEPKO. Našel jsem zajímavý článek, který kritizuje výstavbu nových jaderných reaktorů v Arabských Emirátech na JE Barakah.

Výstavba se prodlužuje a prodražuje. A jsou tam defekty.

Musel jsem se zasmát. Ano, výstavba se prodlužuje. Začali stavět v roce 2013, měli spustit první blok již za pět let, tedy v roce 2017. Nestalo se tak. V článku (https://www.euro.cz/byznys/korejci-to-nezvladli-jadernou-elektrarnu-v-emiratech-stavi-se-zpozdenim-a-defekty-1448710)

se ale už nepíše, že to nebyl problém Korejců, ale budoucího provozovatele, který nestihl vyškolit obsluhy.

A to že se stavba prodražuje je logické. Když jste jako dodavatel postaven před situaci, že čekáte se stovkami pracovníků a spoustou techniky na to, až se u investora vyškolí obsluhy, samozřejmě si řeknete o prostoje…

Pokud jde o defekty, našlo se jich údajně na prvních dvou blocích deset. Bohužel jsme se už nedozvěděli, co to bylo za defekty. Víme jen, že to bylo na chladících systémech.

Byly to nekvalitní svary? Nekvalitně zatěsněné příruby?

Nevím. Vím ale to, že pokud to byly řekl bych „běžné defekty“, viz třeba deset svarů, které neprošly přes rentgenovou kontrolu a musely se vybrousit a dělat znova, tak by bylo třeba spíš práci Korejců pochválit. Takových spojů jsou tisíce a dělají je většinou lidé a ne stroje. A kontroly jsou tu od toho, aby „defekty“ odhalily a po kontrole následuje oprava a nová kontrola.

Problém by byl, kdyby se nad „defekty“ mávlo rukou, zavezlo se palivo a blok se spustil do provozu. To je potom neodpustitelné.

Zmínka o defektech mi připomněla jednu návštěvu Jihočeských matek na Temelíně, kdy přijely „oslavit“ padesátou poruchu na elektrárně. Zastavily na silnici před elektrárnou a postavily z ruliček toaletního papíru velké číslo 50.

A dělaly si legraci, že poslední porucha byla na kabelu elektrického napájení. Vytáhly z krabice metr kabelu a vycpanou kunu. My prý pořád nevíme, co se nám s kabelem stalo, tak to nám ho asi poškodila kuna…

Tehdy skutečně došlo k poruše kabelu a závadu jsme asi den hledali. Byl to ovšem kabel o průměru 9 cm a byl dlouhý několik stovek metrů.

Závada se nakonec našla, kabel byl opraven.

A ruličky toaletního papíru zmizely a jak doufám, konečně potom posloužily svému pravému účelu. :-)