Demonstrace pro jadernou energii v Německu?

Devět let po Fukušimě se v Německu demonstruje za další provoz jaderných elektráren:

https://www.handelsblatt.com/unternehmen/energie/energiewirtschaft-atomkraft-fuer-klimaschutz-energiekonzerne-sind-von-neuen-pro-akw-demos-genervt/26224130.html?ticket=ST-2895081-NFhbgd4VD4rL1s4qJZPh-ap1

Názory se mění, jednou jsme proti jádru, jindy pro jádro. Takhle se ale energetika dělat nedá. Energetika je „běh na dlouhou trať“.

V dnešní době se plánuje provoz jaderných elektráren na minimálně 60 let. Když k tomu připočteme plánování výstavby a výstavbu samotnou a také na závěr likvidaci elektrárny, plánujeme činnosti na sto let. Tedy na cca čtyři generace.

Proto je třeba se na koncepci shodnout napříč politickými stranami, bez ohledu na to, kdo je zrovna teď „u kormidla“. Protože by se mohlo stát, že jedna vláda něco schválí a druhá to smete ze stolu. Už za čtyři roky, na začátku dalšího volebního období.

Elektrickou energii ale potřebujeme stále, bez ohledu na to, zda vládnou „modří“, nebo „oranžoví“.

A na elektrické energii jsme stále víc a víc závislí.

V Německu teď dochází k paradoxu, kdy se konají demonstrace proti uzavření jaderných elektráren. Bohužel ale pozdě.

V podtitulku německého originálního článku je napsáno, že demonstrace se konají a „provozovatelé o ně nemají absolutně žádný zájem“.

A proč by měli mít?

Osobně jsem byl na elektrárně ISAR 2. Je to skvělá elektrárna, řekl bych Mercedes mezi jadernými bloky.

Majitelé stavěli Isar 2 pro minimálně 60 let provozu, ale po Fukušimě přišli politici s tím, že to bude zhruba polovina.

Rozhodnutí nesmyslné, neracionální, ale tak se stalo.

Majitelé se s tím – ač neradi – smířili, dostali kompenzaci a přestali investovat, protože není proč. Do údržby dávají tolik peněz, aby bezpečně „dojeli“ do roku 2022.

Chvíli bojovali, nakonec utřeli slzu.

A potom po několika letech přijde pár lidí s transparenty a chtějí, aby byly jaderné bloky provozovány dál. Dokonce se k podpoře dalšího provozu jádra v Německu připojila i historička Anna Veronika Wendlandová i přesto, že byla v minulosti sama odpůrkyní jádra.

Škoda, že se v Německu o důležitosti jádra v klimatickém boji nezamysleli o pár let dřív.

Další článek z tisku ukazuje, co se stane, když „nefouká“ a nejsou záložní zdroje:

https://oenergetice.cz/trh-s-elektrinou/cena-elektriny-se-nemeckem-trhu-utery-vysplhala-az-stonasobek-beznych-hodnot

15. 9. 2020 se stalo, že v Německu nefoukal vítr. A protože nebyly zálohy v dostatečné výši, šla cena elektrické energie prudce nahoru.

Již jsem tu kdysi psal, že pokaždé v lednu je alespoň jeden den, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr. A pro ten den prostě bude v Evropě potřeba 100% zálohy za vítr a fotovoltaiku.

Přispívajícím faktorem pro nedávné vysoké ceny v Německu byla „nižší dostupnost konvenčních zdrojů“. Je dobré si uvědomit, že po roce 2022 nebude v Německu již žádný provozovaný jaderný blok a v roce 2038 vyhasne poslední uhelný kotel. Potom už budou k dispozici jediné „konvenční“ zdroje a to plynové. Asi si už teď dokážete sami představit, co to udělá s cenou plynu na trhu. Když něco nutně potřebujete, prodejce Vás prostě „osolí“.

Odstavit uhelné bloky nejdéle v roce 2038 jsou současné záměry Německa, které ovšem může urychlit tlak na snížení objemu vypouštěného CO2 při boji proti klimatickým změnám. Předpokládaný konec uhlí tedy může být mnohem dříve.

Prostě již v brzké budoucnosti to bude chtít velká bateriová úložiště, přečerpávačky a další možnosti ukládaní elektrické energie. Jinak to bude malér. Protože co když už nebude nikdo, kdo by i za tak astronomickou cenu elektrickou energii nabídl?

Před několika lety vypočítal jeden můj kolega energetik, že v případě Blackoutu bude hlad po energii takový, že by za ní lidé zaplatili i 100 korun za jednu kilowatthodinu.

V Německu byla tato cena krátkodobě převýšena o 4 Kč. A to nebyl Blackout!

Je třeba mít stále na paměti, že několika denní Blackout by byl pro dnešní vyspělý svět katastrofou.

COVID 19 by proti tomu byl procházkou růžovým sadem.