Čínský syndrom (24. 5. 2001)

Dovolte mi pár slov a to v souvislosti s hodnocením vlivu Temelína na okolí při tak zvaných „nadprojektových“ haváriích. Studie o těchto vlivech, rozsahu radioaktivního zamoření a průběhu takové případné havárie byla zveřejněna na semináři dne 4.4.2001 v Praze, v sídle SÚJB. Byli u toho i rakouští zástupci. Ti si ale následně hráli na mrtvé brouky. Proč? Protože záznam semináře nedostali „do ruky“, ale byl zveřejněn „pouze“ na internetových stránkách ministerstva zahraničních věcí. V češtině a angličtině. (www.mzv.cz/EIA). Proto následně označili proces z Melku jako nedostatečný. A to i přesto, že žádná dohoda o hodnocení vlivu nadprojektových havárií, ani nulová varianta nebyly obsahem dohody z Melku. Zažádali tedy o doplnění materiálu. Teď už mají  hodnocení vlivu nadprojektových havárií „v ruce“. Mají i nulovou variantu.

Spokojeni však opět nejsou. Pan Pavlovec dnes v tisku vyjádřil politování nad tím, že „je  na škodu, že česká strana nevypracovala svou analýzu případné těžké nehody v Temelíně, ale tyto podklady přebrala od jedné z německých elektráren“. Pan Pavlovec dělá co může. Podle jednoho rakouského novináře dostala pro tento rok jeho pražská kancelář příspěvek ve výši 8 milionů šilinků. A za takové peníze se prostě nemůže říct: „Temelín je v pořádku“. Je už to skoro jako v pohádce: A tak si děti povězme, jak to bylo doopravdy. Hezky si sedněte a můžeme začít.

Rakouskem požadovaná studie není žádnou novinkou. Temelín si nechal v minulých letech udělat mnoho takových studií. Byly udělány na základě modelů, běžně používaných na Západě. Na semináři byli přítomní odborníci včetně rakouských seznámeni s výsledky těchto studií. Jedna z nejhorších událostí, která se může na Temelíně stát a to s pravděpodobností přibližně  jednou za jeden milión let je tavení aktivní zóny při ztrátě jakéhokoliv chlazení a při ztrátě veškerého elektrického napájení, s tím, že chlazení se nepodaří obnovit. V takovém případě by byl zahájen scénář, který je z literatury znám jako „Čínský syndrom“. Devadesát dvě tuny žhavého uranu by se během dvou hodin protavily reaktorem a rozlily by se na dně kontejnmentu – ochranné obálky. Něž by se však tavenina dostala přes tří metrovou betonovou desku (dno kontejnmentu na podlaží + 13,2 m), trvalo by to přibližně dalších 90 hodin. Potom následuje podlaží + 6 metrů, beton, podlaží 0,0 metrů, beton, podlaží – 4,2 m, dva metry betonu (základová deska) a ještě dva metry betonu (základová spára). Potom už je tam základní materiál, na kterém stojí bloky Temelína a to je veliký kvádr kamene, pocházející z druhohor. Sem by se však už tavenina nedostala, protože podle posledních výzkumů by cestou nejspíš „zamrzla“. Při této události by samozřejmě došlo i k úniku radioaktivity do okolí elektrárny. Ze studie vyplývá, že by to bylo až za několik desítek hodin a s velkou pravděpodobností by už na hranici třináctikilometrového ochranného pásma byla úroveň radiace pod limitními hodnotami, danými SÚJB. Toto je v podstatě to nejhorší, co by se mohlo na Temelíně stát. Hodnoty ze studie vyplývající v podstatě odpovídají podobným studiím ze západních elektráren.

Rakouská strana si však chtěla důsledky takové havárie spočítat sama. Chtěli tedy vědět, jaké složení radionuklidů a v jakém množství by se nacházelo v aktivní zóně temelínského reaktoru. Toto jsou však údaje, které si firma Westinghouse nepřeje uveřejňovat. Mají na to právo. Rakušanům tak bylo doporučeno, aby si podobné hodnoty zjistili u jedné z německých elektráren, s reaktorem o výkonu 1300 MW. Jsou totiž srovnatelné.

Jak jste poznali výše, pan Pavlovec situaci prezentoval tak, že jsme v podstatě okopírovali německé studie. Těžko lze uvěřit tomu, že to byl jeho nedostatek informací. Jsme prostě zase u toho „temelínského“ psa, kterého aktivisti bijí vším, co mají po ruce.

A to je vlastně konec vyprávění. Dobrou noc děti. A zítra až vstanete, pan Pavlovec třeba zase něco vymyslí.