Bamberské gymnazisty Temelín zajímá (22. 1. 2004)

Temelín a Černobyl, spojení ruské technologie a amerického řídícího systému, problém vyhořelého paliva... To jsou nejčastěji vyslovovaná témata na besedách, na které jako lektoři jezdíme do Rakouska a Bavorska. Tento týden v Bamberku (Bavorsko) zazněla i  další běžná otázka, totiž jak je Temelín chráněn proti útoku teroristů. Jinými slovy, jestli se změnilo něco na ochraně elektrárny po útocích v USA na WTC  11. září 2001?

Stovka studentů Dientzenhoferova gymnázia byla trochu zaskočena tím, že na ochraně elektrárny nebylo potřeba příliš mnoho měnit, ale naopak fyzická ochrana německých jaderných elektráren se teprve  po osudném zářijovém dni dostala na úroveň Temelína. Podobné překvapení bylo patrné i při informaci, že pevnosti ochranné obálky kolem reaktoru temelínské elektrárny se vyrovná pouze 10 z 18 německých ochranných obálek. Temelín je totiž v Bavorsku a Rakousku stále představován jako „ďábelské dílo“. Nemálo studentů se také ještě domnívalo, že u nás provozujeme reaktory černobylského typu. Nelze se jim divit. Takové nesmysly se prostě dozvěděli z místních novin.

Studenti se zajímali  i o budoucnost jaderné energetiky. Na besedě vystoupil také místní oponent  ze Svazu ochránců přírody dr. Ludwig Trautmann-Popp. Je dobře, že studenti slyšeli i názory „z druhé strany“ a mohli tak porovnávat sdělené informace. Sám jsem pozorně sledoval vizi budoucnosti bezjaderné Evropy. S panem profesorem jsme se shodli na jednom. Že totiž za pár desítek let, až dojde ropa a plyn, čeká svět velký oříšek, jak uspokojit  hlad obyvatel po elektrické energii. Já se domnívám, že bez jaderných elektráren to zatím nepůjde. Pan profesor předpokládá, že energetické potřeby uspokojí z jedné třetiny sluneční elektrárny, z druhé třetiny vodní a větrné elektrárny a poslední třetinu zajistí spalování biomasy.

Je to krásná vize, ale bohužel zatím nerealizovatelná.